Alografty mají vyšší celkovou míru selhání
Ačkoli některé práce prokázaly stejnou míru selhání autotransplantátu versus alograftu, naše metaanalýza publikovaná v červenci 2007 v časopise Knee Surgery, Sports Traumatology, Arthroscopy ukázala, že podle literatury je celkově třikrát vyšší míra selhání alograftu oproti autograftu.
Vysoká míra selhání alloštěpů Reference
PAPÍR 1: 23,1% míra selhání z University of Kentucky od Dr. Singhala, et al (květen 2007) při použití čerstvě zmrazeného alograftu přední tibiální šlachy. U pacientů mladších 25 let zaznamenali 55% míru selhání/reoperací.
PŘÍSPĚVEK 2: 21% míra selhání od Dr. Michaela Grafeho a Dr. Petera Kurzweila (2008) při použití čerstvě zmrazeného, ozářeného alograftu Achillovy šlachy.
PŘÍSPĚVEK 3: 23,4% míra selhání u mladých sportovců od skupiny Dr. Eugena Barretta při použití čerstvě zmrazeného alograftu kost-patella-šlacha-kost. Shrnutí prezentace zveřejněné v AAOS Now (bulletin Americké akademie ortopedie): Annie Hayashi
Allografty mají vyšší míru infekce
Centrum pro kontrolu nemocí studovalo míru infekce v chirurgickém centru v Kalifornii. Zjistili, že autotransplantáty mají nulovou míru infekce. Zjistili, že ozářené alografty mají nulové procento infekcí, nicméně většina chirurgů ozářené štěpy nepoužívá, protože je záření oslabuje a předurčuje k selhání. U neozářených alograftů zjistili 4% míru infekce. Ve výše citované práci Grafeho a Kurzweila byla zjištěna 4% míra infekce, přestože použili ozářené štěpy.
Riziko přenosu onemocnění je přítomno pouze u alograftu
Míra přenosu onemocnění je extrémně nízká. Došlo však k jednomu úmrtí a několika bakteriálním infekcím. Riziko přenosu hepatitidy a dalších onemocnění je velmi nízké, ale existuje.
Doba zotavení je u alotransplantátů pomalejší než u autotransplantátů
Někteří mylně uvádějí, že zotavení je u alotransplantátů rychlejší než u autotransplantátů. Ve skutečnosti je dobře známo, že zotavení je u alotransplantátů pomalejší, protože alotransplantáty se pomaleji zabudovávají do těla než autotransplantáty, které jsou tělu vlastní tkání. Všechny štěpy jsou mrtvé a musí do nich dorůst cévy i buňky. Tělo to zjevně dělá rychleji s vlastní tkání než s cizí alotransplantovanou tkání. A přinejmenším v některých případech není proces opravy u alotransplantátů nikdy zcela dokončen. To vysvětluje skutečnost, že alografty mají zřejmě vyšší míru pozdního selhání než autotransplantáty. Také krátkodobé nepohodlí u alograftu a autotransplantátu hamstringů je velmi podobné. Obě operace se provádějí ambulantně bez nutnosti nervových blokád nebo pumpy proti bolesti.
Moje zkušenosti
Nikdy jsem neměl akutní selhání štěpu ACL hamstringů, což je jediný štěp, který rutinně používám. Revidoval jsem však řadu neúspěšných rekonstrukcí ACL odjinud, z nichž mnohé byly alografty. Jeden případ alograftu byl obzvláště znepokojivý.
Zpráva o případu
Jednalo se o případ dospívajícího chlapce, kterému byla jinde provedena rekonstrukce ACL alograftem, který se infikoval a selhal. Byl léčen odstraněním štěpu a antibiotiky a po zotavení mu byl voperován nový štěp. Tento nový štěp byl z jiné tkáňové banky od jiného chirurga v jiné nemocnici. I tento štěp se však infikoval a musel být odstraněn. Testy ukázaly, že se jedná o jinou bakterii. Poté byl odeslán ke mně. Nejprve jsem mu musel udělat kostní štěp do kostních tunelů a poté jsem mu v druhé fázi provedl rekonstrukci šlachy ACL, která se osvědčila. Bohužel předtím, než mě navštívil, mu byly také odstraněny mediální i laterální menisky, což si vyžádalo i transplantaci menisků.
Další informace naleznete v těchto publikovaných článcích:
Controversies in Soft-Tissue Anterior Cruciate Ligament Reconstruction: Témata: štěpy, svazky, tunely, fixace a sklizeň. Prodromos, et al, 2008.
Metaanalýza stability autotransplantátů ve srovnání s alotransplantáty po rekonstrukci předního zkříženého vazu. Prodromos, et al, 2007.
Selhání primární operace předního zkříženého vazu s použitím alograftu přední holenní kosti. Singhal, et al, 2007
Rekonstrukce předního zkříženého vazu pomocí alograftu Achillovy šlachy při revizích a u pacientů starších 30 let. Grafe & Kurzweil, 2008.
Další práce o ACL publikované Dr. Prodromosem