INFORMOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ A INFORMOVANOST versus NEINFORMOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ A MISINFORMACE
Existují části médií, jejichž hlavním cílem se někdy zdá být zvyšování nákladu a vydělávání peněz bez ohledu na ostatní faktory. Pravidelně se pouštějí do senzacechtivých příspěvků založených jen málo na faktech a více na fantazii, které, ačkoli jsou nepřesné nebo dokonce zcela nepravdivé, mají za následek poškození monarchie a členů královské rodiny v důsledku jejich úbytku. Všichni jsme pro otevřenou vládu a demokratickou kontrolu a pro investigativní roli tisku, která je však často nahrazována neproduktivním podkopáváním.
Pokud se tisk neustále soustředí na drobnosti a senzace a ignoruje a nedostatečně informuje o cenné úloze, kterou královská rodina denně sehrává v celé zemi i ve světě, není divu, že velmi nabitý program členů královské rodiny není dobře znám a doceněn.
Jak moc se v tisku píše o návštěvách královny a dalších členů královské rodiny v jiných zemích a o přínosech, které z toho plynou pro tuto zemi a navštívenou zemi? V dnešní době se o nich téměř nemluví.
Stačí se podívat na rozpisy královských návštěv na královských webových stránkách. Ty hlavních členů královské rodiny ukazují obrovské množství schůzek, které mají. A ty samozřejmě nejsou iniciovány jimi samotnými; nevstanou ráno a neřeknou si: „Myslím, že dnes navštívím nějakou nemocnici nebo otevřu výstavu.“ To samozřejmě ne; existuje neustálý, nikdy nekončící obrovský počet žádostí od lidí, kteří by rádi, aby členové královské rodiny podpořili jejich akce, protože vědí, jakou hodnotu má královská návštěva pro všechny zúčastněné.
Tato obrovská podpora královny je často podceňována, jak bylo vidět v době zlatého jubilea. V jedné čtvrti, kde měla královna patnáctiminutovou návštěvu s píšťalkou (a bylo to rozhodnutí čtvrti, že to bude návštěva s píšťalkou, ne královny), odhadovali nepříliš nadšení a nepříliš monarchističtí organizátoři 4 000 diváků. Ve skutečnosti na tuto velmi krátkou akci přišlo přes 14 000 lidí.
Starší lidé mají s monarchií dlouholeté zkušenosti, ale mladší si často neuvědomují rozsah role královské rodiny. Neznají argumenty ve prospěch monarchie a proti republice. Diskuse o hodnotě této instituce, stejně jako o mnoha dalších našich institucích v této zemi, se v některých našich školách prostě nevede. Není dostatečně vyučována, není jí v našem vzdělávacím systému v dnešní době věnován dostatečný čas. V jednom pořadu Kilroy mladí lidé v publiku, kteří diskutovali o nedávných událostech týkajících se královské rodiny, řekli, že slyšeli, že královská rodina dělá spoustu cenné práce, ale že prostě nevědí, co to je!
Neustále se objevují pokusy naznačit, že jde o zastaralou, anachronickou instituci, přestože se stejně jako všechny ostatní britské instituce po mnoho let neustále vyvíjela. Nazývat ji feudální, což odpůrci často činí, je samozřejmě nesmysl; a naznačovat, že v jejím čele stojí šlechta a třídní systém, znamená mluvit spíše o minulosti než o současnosti. Stejně jako jiné instituce v rychle se měnící společnosti je třeba ji neustále zkoumat a zjišťovat, zda ji lze vylepšit tak, aby byla zachována její relevance pro současnou situaci. To se pravidelně děje – již nějakou dobu existuje výbor, který se schází pouze za účelem diskuse o dalším směřování monarchie.
Někdy se říká, že Británie nikdy nemůže být skutečně moderním státem, dokud má monarchii. To samozřejmě ignoruje země jako Japonsko, Španělsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a mnoho dalších, které jsou moderními konstitučními monarchiemi v moderních zemích, kde většina obyvatel těchto národů naprosto nemá v úmyslu svou monarchii odstranit, protože uznává výhody, které z ní mají. V některých zemích, kde se v minulosti monarchie vzdali, místo aby ji reformovali nebo modernizovali, by si mnoho lidí přálo, aby existovala možnost jejího obnovení, ale často byl běh času příliš velký. V některých zemích, jako je Afghánistán, byly učiněny vážné pokusy pohlížet na obnovení monarchie jako na cenný sjednocující symbol nesourodého obyvatelstva, ale zjistilo se, že zasáhly jiné faktory, které to učinily nepraktickým.
Často předkládaným argumentem je, že monarchie to není demokratická. Ve skutečnosti jde o onu blaženou kombinaci instituce, která je zcela pod demokratickou kontrolou, a přitom stojí nad politikou, frakcemi, rozdělením, volbou, jmenováním a krátkodobým funkčním obdobím a poskytuje souvislou nit z minulosti do jisté budoucnosti.
Při pohledu na prezidenta jako na alternativu k monarchii je třeba nejprve zvážit, o jaký typ prezidenta se jedná. To je naprosto zásadní, protože různé typy prezidentů se nesmírně liší svou mocí, rozsahem a úlohou. To je ostatně jedna z hlavních potíží při jakémkoli pokusu o přechod od konstituční monarchie k republice, neboť pro národ může být téměř nemožné rozhodnout, a to dostatečně velkou většinou, jaký typ prezidenta si přeje mít a také jakým způsobem má být tento prezident volen nebo vybírán. Má to být na základě všeobecného volebního práva, což by vedlo k dalším naprosto mamutím celonárodním volbám, nebo to má být na základě jakéhosi volebního kolegia či jmenování parlamentem nebo nějakou skupinou volených zástupců? Bude prezident hlavou vlády i hlavou státu, nebo pouze hlavou státu, a pokud ano, bude mít vůbec nějaké pravomoci, nebo bude pouze figurkou?
Argument proti prezidentovi, který je hlavou státu i hlavou vlády, spočívá v tom, že se v jednom páru rukou soustředí příliš mnoho moci, a to i přes případné další kontrolní mechanismy. Celková pracovní zátěž a odpovědnost jsou obrovské a funkce musí kombinovat role hlavy vlády a ceremoniální povinnosti hlavy státu, které jsou často neslučitelné a časově velmi náročné. Jednou z výhod konstituční monarchie je, že může hlavu vlády zbavit velkého množství ceremoniálních, figurálních a národ sjednocujících rolí, což jí umožňuje soustředit se na vládní záležitosti. Pokud se země rozhodne pro hlavu státu s malými pravomocemi, omezeným funkčním obdobím a se snahou být nad politikou, výsledkem je obvykle někdo, kdo nemůže po určitou dobu dostatečně symbolizovat jednotu, historii a kontinuitu národa, a tato osoba je někdy nevýraznou osobností, kterou mimo zemi zná jen velmi málo lidí a někdy dokonce i uvnitř země! Obrovské potíže může mít také hlava vlády, která má ceremoniální povinnosti vůči ozbrojeným silám, a tu nejlépe vykonává nepolitická osoba, a to je samozřejmě jedna z hlavních rolí královské rodiny.
Zvolení prezidenti se starají spíše o svou vlastní politickou budoucnost a moc. Konstituční monarchové nepodléhají vlivům, které mohou krátkodobé prezidenty korumpovat. Monarcha může reprezentovat staletí historie, zatímco volení prezidenti ve své podstatě věnují mnoho energie tomu, aby zničili úspěchy svých předchůdců a připravili pasti pro své nástupce. U monarchů je tomu naopak – navazují na úspěchy svých předchůdců, aby posílili postavení svých nástupců. Dlouho vládnoucí monarcha může dát přechodným politickým vůdcům k dispozici obrovské zkušenosti. Tak tomu bylo i v případě naší současné královny. Zkušený monarcha může politikům sloužit jako odrazový můstek. Existence monarchie a královské rodiny znamená, že celá rodina lidí vykonává cenné ceremoniální a charitativní povinnosti v celé zemi v míře, kterou výkonný prezident nebo symbolický prezident prostě nemůže splnit.
Často se klade otázka, proč by měla být možnost zastávat nejvyšší funkci v zemi odepřena člověku z ulice? Je však otázkou, jak definujete naši nejvyšší pozici v zemi. Je jasné, že nejmocnější je předseda vlády – což je funkce, která je samozřejmě přístupná komukoli. Monarchie si ponechává pouze zbytkové pravomoci, které se téměř nikdy nevyužívají, a pokud ano, tak pouze na radu tehdejší vlády. Puristé mluví o lidech, kteří zastávají funkce, i když do nich nebyli demokraticky zvoleni. Konstituční monarchie je rozkošnou kombinací instituce, která je zcela pod demokratickou kontrolou, a přitom je zcela nadstranická a podporovaná většinou členů všech politických stran.
„Británie se nikdy nestane moderní demokracií, ani nebude možné vytvořit meritokratičtější a inkluzivnější společnost, dokud budeme živořit pod břemenem nevolené a archaické monarchie“ – citát republikána. Slova archaický a feudální jsou na naši monarchii použita proto, aby vyzněla zastarale a anachronicky, aniž by se vzalo v úvahu, jak se monarchie v průběhu staletí vyvíjela a rozvíjela a jaká zásadní modernizace a reforma probíhá a plánuje se v současnosti.
Královna Alžběta II. je monarchou 16 nezávislých zemí a hlavou Commonwealthu 54 národů celého světa – to je v dnešní době separatismu naprosto ohromující skutečnost a obrovský celosvětový symbol jednoty a sdružení, kterého může dosáhnout pouze monarcha – dokážete si představit, že by se všechny tyto národy shodly na jmenovaném, natožpak voleném symbolu?
Mnoho národů, jako například Afghánistán, které ztratily své monarchie, si přeje, aby je mohly obnovit, protože vidí hodnotu nepolitického sjednocujícího symbolu nad frakcemi a politikou a rasovým a etnickým rozdělením.