Existuje mnoho způsobů, jak nalézt naleziště, jedním z příkladů může být průzkum. Průzkumy spočívají v tom, že se chodí po zemi a analyzují se artefakty. Může také zahrnovat kopání, podle Archeologického institutu Ameriky „archeologové aktivně prohledávají oblasti, kde pravděpodobně žila lidská populace, nebo v místech, kde podle starých dokumentů a záznamů kdysi žili lidé“. To archeologům pomáhá v budoucnu. V případě, že při nálezu naleziště nebyl čas nebo peníze, mohou se archeologové na místo vrátit a navštívit ho za účelem dalších vykopávek, aby zjistili rozsah naleziště. Archeologové mohou také náhodně odebírat vzorky na daném území jako další formu provádění průzkumů. Průzkumy jsou podle Jesse Becka velmi užitečné, „mohou vám říci, kde lidé žili v různých obdobích minulosti“. Geofyzika je odvětví průzkumu, které je v archeologii stále populárnější, protože využívá různé typy přístrojů ke zkoumání prvků pod povrchem země. Není však tak spolehlivá, protože ačkoli dokáže zjistit, co se nachází pod povrchem země, nevytváří nejlepší obraz. Archeologové musí oblast ještě prokopat, aby odhalili pravdu. Existují také dva nejběžnější typy geofyzikálního průzkumu, kterými jsou magnetometr a radar pronikající zemí. Magnetometrie je technika měření a mapování vzorců magnetismu v půdě. Používá se při ní přístroj zvaný magnetometr, který je potřebný k měření a mapování stop půdního magnetismu. Zemní penetrační radar je metoda, která využívá radarové impulzy ke snímání podpovrchových vrstev. Využívá elektromagnetické záření v mikrovlnném pásmu rádiového spektra a detekuje odražené signály od podpovrchových struktur.
Existuje mnoho dalších nástrojů, které lze použít k nalezení artefaktů, ale spolu s nalezením artefaktů musí archeolog vytvořit mapy. Dělají to tak, že vezmou data z průzkumů nebo archivních výzkumů a zapojí je do geografického informačního systému (GIS) a ten bude obsahovat jak lokalizační informace, tak kombinaci různých informací. Tento nástroj je velmi užitečný pro archeology, kteří chtějí bádat v jiné oblasti a chtějí zjistit, zda už někdo jiný provedl výzkum. Pomocí tohoto nástroje mohou zjistit, co již bylo objeveno. Díky těmto informacím mohou archeologové rozšířit svůj výzkum a doplnit to, co již bylo nalezeno.
Tradičně se lokality rozlišují podle přítomnosti artefaktů i prvků. Mezi běžné prvky patří pozůstatky ohnišť a domů. Na mnoha archeologických lokalitách se také běžně vyskytují ekofakty, biologické materiály (jako jsou kosti, šupiny a dokonce i výkaly), které jsou výsledkem lidské činnosti, ale nejsou záměrně upraveny. V případě paleolitu a mezolitu bude i pouhý rozptyl křemenných šupin představovat lokalitu hodnou studia. Různí archeologové mohou považovat starověké město a jeho blízké pohřebiště za dvě různé lokality nebo za součást téže širší lokality. Předpisy krajinné archeologie se snaží vidět každou oddělenou jednotku lidské činnosti v kontextu širšího prostředí, což dále zkresluje pojetí lokality jako vymezeného území. Kromě toho by geoarcheologové nebo environmentální archeologové považovali za lokalitu hodnou zkoumání také sekvenci přirozených geologických nebo organických usazenin při absenci lidské činnosti.
Archeologické lokality obvykle vznikají v důsledku procesů souvisejících s člověkem, ale mohou podléhat přírodním, postdepozičním faktorům. Kulturní pozůstatky, které byly pohřbeny sedimenty, se v mnoha prostředích zachovávají s větší pravděpodobností než obnažené kulturní pozůstatky. Mezi přírodní činnosti, které vedou k ukládání sedimentů, patří aluviální (související s vodou) nebo eolické (související s větrem) přírodní procesy. V džunglích a jiných oblastech s bujným rostlinným porostem mohou rozkládající se rostlinné sedimenty vést k vrstvám půdy, které se ukládají na pozůstatky. Na lokalitách na svazích může docházet také ke kolmataci, tedy zasypání lokality sedimenty přemísťovanými gravitací (tzv. hillwash). Často také dochází k pohřbívání lokalit lidskou činností (záměrnou i náhodnou). V mnoha kulturách je běžné, že se novější stavby stavějí na pozůstatcích starších staveb. Městská archeologie se vyvinula zejména proto, aby se zabývala těmito druhy nalezišť.
Mnoho nalezišť je předmětem probíhajících vykopávek nebo výzkumu. Všimněte si rozdílu mezi archeologickými nalezišti a archeologickými nálezy.