Raná létaEdit
Narozen jako Vojtěch v roce 952 nebo ca. 956 v gordě Libici, patřil k rodu Slavníkovců, jednomu ze dvou nejmocnějších rodů v Čechách. Události z jeho života později zaznamenal český kněz Kosmas Pražský (1045-1125). Vojtěchovým otcem byl Slavník (zemř. 978-981), kníže vládnoucí provincii s centrem v Libici. Jeho matkou byla Střezislava (zemř. 985-987) a podle Davida Kalhouse patřila k přemyslovské dynastii. Měl pět bratrů: Soběslav, Spytimír, Dobroslav, Pořej a Čáslav. Kosmas uvádí jako bratra také Radima (pozdějšího Gaudentia), o němž se předpokládá, že byl nevlastním bratrem díky otcovu poměru s jinou ženou. Poté, co v dětství přežil těžkou nemoc, rozhodli se ho rodiče zasvětit službě Bohu. Adalbert byl dobře vzdělaný, studoval přibližně deset let (970-80) v Magdeburku u Adalberta z Magdeburku. Mladý Vojtěch přijal při biřmování jméno svého vychovatele „Adalbert“.
BiskupstvíEdit
V roce 981 Adalbert Magdeburský zemřel a jeho mladý chráněnec Adalbert se vrátil do Čech. Později ho pražský biskup Dietmar vysvětil na katolického kněze. V roce 982 biskup Dietmar zemřel a Adalbert, přestože nedosáhl kanonického věku, byl vybrán za jeho nástupce jako pražský biskup. Byl vlídný a poněkud světský, neočekávalo se však, že by světskou moc obtěžoval přílišnými nároky na církev. Ačkoli Adalbert pocházel z bohaté rodiny, vyhýbal se pohodlí a přepychu a vyznačoval se dobročinností a přísností. Po šesti letech kázání a modliteb dosáhl jen malého pokroku v evangelizaci Čechů, kteří si udržovali hluboce zakořeněnou pohanskou víru.
Adalbert se stavěl proti účasti křesťanů na obchodu s otroky a stěžoval si na mnohoženství a modloslužbu, které byly mezi lidmi běžné. Jakmile začal navrhovat reformy, narazil na odpor světské moci i duchovenstva. Jeho rodina odmítla podpořit vévodu Boleslava v neúspěšné válce proti Polsku. Adalbert již nebyl vítán a nakonec byl nucen odejít do exilu. V roce 988 odešel do Říma. Žil jako poustevník v benediktinském klášteře svatého Alexia. O pět let později Boleslav požádal papeže, aby Adalberta poslal zpět do Prahy v naději, že si tak zajistí podporu své rodiny. Papež Jan XV. souhlasil s tím, že Adalbert může Prahu opustit, pokud bude i nadále narážet na zakořeněný odpor. Adalbert se vrátil jako pražský biskup, kde byl zpočátku přijat s projevy zjevné radosti. Spolu se skupinou italských benediktinských mnichů, které s sebou přivedl, založil 14. ledna 993 klášter v Břevnově (tehdy západně od Prahy, dnes součást města), druhý nejstarší klášter na českém území.
V roce 995 vyústilo někdejší soupeření Slavníkovců s Přemyslovci, kteří byli spojenci mocného českého rodu Vršovců, ve vpád Slavníkovců do Libice nad Cidlinou, jemuž velel Přemyslovec Boleslav II. zbožný. Během boje bylo zabito čtyři nebo pět Adalbertových bratrů. Zličské knížectví se stalo součástí přemyslovského majetku. Adalbert se neúspěšně pokusil ochránit šlechtičnu přistiženou při cizoložství. Ta uprchla do kláštera, kde byla zabita. Na obhajobu práva na útulek reagoval biskup Adalbert exkomunikací vrahů. Butler naznačuje, že incident zinscenovali nepřátelé jeho rodiny.
Po této události nemohl Adalbert bezpečně zůstat v Čechách a uprchl z Prahy. Jeho nástupcem byl nakonec jmenován Strachkvas. Strachkvas však náhle zemřel během liturgie, při níž měl v Praze nastoupit do biskupského úřadu. Příčina jeho smrti je dodnes nejasná. Papež nařídil Adalbertovi, aby se znovu ujal svého úřadu, ale v domnění, že mu nebude umožněn návrat, požádal Adalbert o krátký pobyt jako putující misionář.
Adalbert poté odcestoval do Uher a pravděpodobně v Ostřihomi pokřtil Gézu Uherského a jeho syna Štěpána. Poté se vydal do Polska, kde ho srdečně přivítal tehdejší vévoda Boleslav I. a ustanovil ho hnězdenským biskupem.
Misie a mučednictví v PruskuEdit
Adalbert se opět vzdal své diecéze, a to hnězdenské, a vydal se jako misionář kázat obyvatelům v okolí Pruska. Polský vévoda (a později král) Boleslav I. vyslal s Adalbertem na jeho misii k Prusům vojáky. Biskup a jeho společníci, včetně jeho nevlastního bratra Radima (Gaudentia), vstoupili na pruské území a cestovali podél pobřeží Baltského moře do Gdaňska.
Zpočátku provázel jeho úsilí úspěch, ale jeho panovačnost, s níž přikazoval lidem, aby se vzdali pohanství, je podráždila a na popud jednoho z pohanských kněží byl 23. dubna 997 zavražděn na pobřeží Baltského moře východně od Trusu (dnešní město Elbląg) nebo poblíž Tenkittenu a Fischhausenu (dnes Primorsk, Kaliningradská oblast, Rusko). Je zaznamenáno, že jeho tělo vykoupil za jeho váhu ve zlatě polský král Boleslav I.
.