Člověk není sám (1951)Edit
Člověk není sám: Filosofie náboženství nabízí Heschelovy názory na to, jak mohou lidé pochopit Boha. Judaismus vnímá Boha jako bytost radikálně odlišnou od člověka, a proto Heschel zkoumá způsoby, jakými judaismus učí, že se člověk může setkat s nevýslovným. Opakujícím se tématem tohoto díla je radikální údiv, který lidé pociťují, když zažívají přítomnost Boha. Heschel se dále zabývá problémy pochybností a víry; tím, co judaismus míní učením, že Bůh je jeden; podstatou lidství a problémem lidských potřeb; definicí náboženství obecně a judaismu zvláště; a lidskou touhou po spiritualitě. Nabízí své názory na to, že judaismus je vzorem pro život.
Šabat (1951)Edit
Šabat: Jeho význam pro moderního člověka je dílo o povaze a slavení šabatu, židovského šabatu. Toto dílo vychází z teze, že judaismus je náboženstvím času, nikoli prostoru, a že šabat symbolizuje posvěcení času.
Bůh hledá člověka (1955)Edit
Bůh hledá člověka: A Philosophy of Judaism je doprovodným svazkem knihy Man Is Not Alone. V této knize Heschel pojednává o povaze náboženského myšlení, o tom, jak se myšlení stává vírou a jak víra vytváří reakce věřícího. Pojednává o způsobech, jakými mohou lidé hledat Boží přítomnost, a o radikálním úžasu, kterého se nám na oplátku dostává. Nabízí kritiku uctívání přírody; studii o metafyzické osamělosti lidstva a svůj názor, že Boha můžeme považovat za toho, kdo hledá lidstvo. První oddíl uzavírá studie o Židech jako vyvoleném národu. Druhý oddíl se zabývá myšlenkou zjevení a tím, co pro člověka znamená být prorokem. V tomto oddíle se setkáváme s jeho pojetím zjevení jako události, na rozdíl od procesu. To souvisí s oddaností Izraele Bohu. Třetí oddíl pojednává o jeho názorech na to, jak by měl Žid chápat podstatu judaismu jako náboženství. Rozebírá a odmítá myšlenku, že stačí pouhá víra (bez zákona), ale pak varuje před rabíny, kteří podle něj přidávají do židovského zákona příliš mnoho omezení. Hovoří o potřebě propojit dodržování rituálů s duchovností a láskou, o důležitosti kavany (úmyslu) při plnění micvot. Pouští se do diskuse o náboženském behaviorismu – kdy lidé usilují o vnější dodržování zákona, ale opomíjejí význam vnitřní oddanosti.
Proroci (1962)Edit
Tato práce vznikla jako jeho doktorská práce v němčině, kterou později rozšířil a přeložil do angličtiny. Toto dílo, které původně vyšlo ve dvousvazkovém vydání, studuje knihy hebrejských proroků. Zabývá se jejich životem a historickým kontextem, do něhož bylo zasazeno jejich poslání, shrnuje jejich dílo a pojednává o jejich psychologickém stavu. Heschel v ní předkládá to, co se stane ústřední myšlenkou jeho teologie: že prorocký (a nakonec i židovský) pohled na Boha je nejlépe chápat nikoli jako antropomorfní (že Bůh na sebe bere lidskou podobu), ale spíše jako antropopatický – že Bůh má lidské city.
Abraham Joshua Heschel ve své knize Proroci popisuje jedinečný aspekt židovských proroků ve srovnání s jinými podobnými postavami. Zatímco jiné národy mají věštce a věštkyně, kteří se snaží odhalit vůli svých bohů, hebrejští proroci se podle Heschela vyznačují zkušeností, kterou nazývá teotropismem – Bůh se obrací k lidem. Heschel obhajuje pohled na hebrejské proroky jako na příjemce „božského patosu“, Božího hněvu a zármutku nad svým národem, který ho opustil. V tomto pohledu proroci nemluví ani tak za Boha, jako spíše připomínají svým posluchačům Boží hlas pro lidi bez hlasu, chudé a utlačované.
Píše:
Proroctví je hlas, který Bůh propůjčil tiché agónii, hlas oloupeným chudým, profánnímu bohatství světa. Je to forma života, průsečík Boha a člověka. Bůh zuří v prorokových slovech.
Tóra min HaŠamajim (1962)Edit
Mnozí považují Heschelovu Tóra min HaŠamajim BeAspaklariya shel HaDorot, (Tóra z nebe v zrcadle generací) za jeho mistrovské dílo. Tři svazky tohoto díla jsou studií klasické rabínské teologie a agady, na rozdíl od halachy (židovského práva). Zkoumá názory rabínů v Mišně, Talmudu a midraši na povahu Tóry, zjevení Boha lidstvu, proroctví a způsoby, jakými Židé používali biblickou exegezi k rozšíření a pochopení těchto základních židovských textů. Heschel v tomto díle považuje mudrce 2. století rabiho Akivu a Izmaela ben Elíšu za paradigmata dvou dominantních světonázorů v židovské teologii
Dva hebrejské svazky vyšly ještě za jeho života v nakladatelství Soncino Press, třetí hebrejský svazek vydal posmrtně JTS Press v 90. letech. Nové vydání včetně rozšířeného třetího svazku vyšlo v nakladatelství Magid Press v roce 2021. Anglický překlad všech tří svazků s poznámkami, eseji a přílohami přeložil a vydal rabín Gordon Tucker pod názvem Heavenly Torah: Tóra se lomí generacemi. Sama o sobě může být předmětem intenzivního studia a analýzy a poskytuje vhled do vztahu mezi Bohem a člověkem přesahující svět judaismu a pro celý monoteismus.
Kdo je člověk? (1965)Edit
Jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších světových teologů se zde vyrovnává s jednou z klíčových filozofických a náboženských otázek naší doby: s povahou a úlohou člověka. V těchto třech přednáškách, původně přednesených v poněkud jiné podobě jako The Raymond Fred West Memorial Lectures na Stanfordově univerzitě v květnu 1963, se Dr. Heschel ptá po logice lidského bytí: Co znamená být člověkem? Na jakém základě lze ospravedlnit nárok lidské bytosti na to, že je člověkem? Podle autorových slov: „Nikdy jsme nebyli tak otevření a zvídaví, nikdy jsme nebyli tak ohromeni a v rozpacích z naší nevědomosti o člověku. Víme, co dělá, ale nevíme, co je a co od něj můžeme očekávat. Není myslitelné, že celá naše civilizace je postavena na mylné interpretaci člověka? Nebo že tragédie člověka je způsobena tím, že je bytostí, která zapomněla na otázku: Kdo je člověk? Neschopnost identifikovat se, poznat, co je autentická lidská existence, ho vede k tomu, že přijímá falešnou identitu, předstírá, že je tím, čím být nemůže, nebo nepřijímá to, co je podstatou jeho bytí. Nevědomost o člověku není nedostatkem poznání, ale falešným poznáním.“
Prorocká inspirace po prorocích (1966)Edit
Heschel napsal sérii článků, původně v hebrejštině, o existenci proroctví v judaismu po zničení Svatého chrámu v Jeruzalémě v roce 70 n. l. V této knize se věnoval otázce proroctví. Tyto eseje byly přeloženy do angličtiny a vydány pod názvem Prophetic Inspiration After the Prophets: Vydavatel této knihy uvádí: „Standardní židovský názor je, že proroctví skončilo se starověkými proroky někdy na počátku éry Druhého chrámu. Heschel ukázal, že tento názor není zcela přesný. Víra v možnost pokračující prorocké inspirace a v její skutečný výskyt se objevuje po většinu středověku, a dokonce i v moderní době. Heschelova práce o prorocké inspiraci ve středověku původně vyšla ve dvou dlouhých hebrejských článcích. V nich se soustředil na myšlenku, že prorocká inspirace byla možná i v posttalmudské době a skutečně k ní docházelo v různých dobách a v různých školách, od Geonimů po Maimonida a dále.“
.