Významný termín v teorii poznání od sedmnáctého století, „a posteriori“ označuje druh poznání nebo zdůvodnění, které závisí na důkazech nebo zárukách ze smyslové zkušenosti. Pravda a posteriori je pravda, kterou nelze poznat nebo zdůvodnit nezávisle na důkazu ze smyslové zkušenosti, a pojmy a posteriori jsou pojmy, které nelze pochopit nezávisle na odkazu na smyslovou zkušenost. Poznání a posteriori kontrastuje s poznáním a priori, tedy s poznáním, které nevyžaduje důkaz ze smyslové zkušenosti. A posteriori znalosti jsou empirické, na zkušenosti založené znalosti, zatímco apriorní znalosti jsou neempirické znalosti. Standardními příklady a posteriorních pravd jsou pravdy běžné percepční zkušenosti a přírodních věd; standardními příklady apriorních pravd jsou pravdy logiky a matematiky. Obvyklé chápání rozdílu mezi poznáním a posteriori a apriorním poznáním jako rozdílu mezi empirickým a neempirickým poznáním pochází z Kantovy Kritiky čistého rozumu (1781/1787).
.