Když Gautama Buddha dosáhl osvícení v Bódh Gáji, přišel do Sarnáthu na předměstí Váránasí. Tam nalezl svých pět žáků Asadžiho, Mahánámana, Kondaňňu, Bhaddiu a Vappu, kteří ho předtím opustili. Představil jim své první učení, čímž založil dharmačakru. Tento motiv převzal Ašóka a zobrazil jej na vrcholu svých sloupů.
Dvacetičtyři paprsky představují dvanáct příčinných souvislostí, o nichž Buddha učil, a paṭiccasamuppāda (závislé vznikání, podmíněné vznikání) v pořadí dopředu a pak dozadu. Prvních 12 ramen představuje 12 stupňů utrpení. Dalších 12 ramen představuje žádnou příčinu žádný následek. Díky uvědomění mysli se tedy tvorba mentální podmíněnosti zastaví. Tento proces zastavuje proces zrození a smrti, tj. nibbánu. Znázorňuje také „kolo času“, tj. 24 hodin dne podle 24 světců Velkého Himálaje. Dvanáct kauzálních vazeb, spárovaných s odpovídajícími symboly, je následujících:
- Avidyā nevědomost
- Sanskāra podmíněnost mysli nevědomím
- Vijñāna vědomí
- Nāmarūpa jméno a forma (složky mentální a fyzické existence)
- Ṣalāyatana šest smyslů (oko, ucho, nos, jazyk, tělo a mysl)
- Sparśa kontakt
- Vedanā pocit
- Taṇhā žízeň
- Upādāna uchopení
- Bhava vznik
- Jāti zrození
- Jarāmaraṇa stáří a smrt – nesení mrtvoly.
Těchto 12 dopředu a dozadu představuje celkem 24 ramen představujících dharmu.
.