Přestože neexistuje žádný záznam o Ježíšově fyzické podobě, mnoho obrazů – všechny vznikly až po jeho smrti – zobrazuje jeho tvář. Zde Ježíš (uprostřed) předsedá poslední večeři.
Křižování bylo v Římské říši běžné. Byly tak běžné, že ukřižování Ježíše Nazaretského si všimla jen malá skupina oddaných stoupenců.
Chceme-li pochopit Ježíšův život a smrt a zrod křesťanství, musíme porozumět kontextu Římské říše. Ježíš byl Žid, stejně jako téměř všichni jeho první následovníci. Do roku 30 př. n. l. se římská říše rozšířila prakticky na všechna území přiléhající ke Středozemnímu moři, včetně území obývaného Hebrejci.
Římané netolerovali vzpoury a rebelie proti své vládě. Židé však měli k odporu proti římské nadvládě náboženský důvod. Římané očekávali, že Židé budou uctívat císaře jako boha. Náboženství Židů jim však přikazovalo uctívat pouze jednoho boha: Jahveho. Jejich odmítání uctívat kteréhokoli z římských císařů tyto vládce rozzuřilo. Císaři byli zvyklí dosáhnout svého a odpor Židů nebrali na lehkou váhu.
V roce 26 př. n. l. Římané zavedli přímou vládu nad Židy. V tomto roce jmenovali správcem tohoto území Poncia Piláta. Poncius Pilát neměl příliš tolerance k židovským tradicím. Nejednou dohnal Židy na pokraj vzpoury tím, že porušil jejich náboženské přesvědčení v jejich svatém městě Jeruzalémě. Dokonce vzal peníze z pokladnice jejich svatého chrámu na stavbu akvaduktu. Tento čin vedl k potlačenému povstání, které mělo za následek mnoho židovských obětí.
Podle hebrejských textů se věřilo, že čas člověka na zemi je dočasný. Mělo být nahrazeno Božím vítězstvím nad všemi lidskými hříchy a nastolením věčného Božího království. Věřili, že tuto apokalypsu neboli konec pozemského světa přinese mesiáš. Mnozí Židé očekávali, že je tento mesiáš osvobodí od římské nadvlády a pozemských břemen. Pro některé byl tímto mesiášem Ježíš Nazaretský.
Ježíš Nazaretský
Ježíšova smrt přišla rukou strašlivého starověkého způsobu popravy známého jako ukřižování. Při ukřižování je odsouzený přibit a/nebo přivázán ke dřevěnému kříži. Na tomto obrázku je zobrazen muž svázaný na rukou s kovovými hroty skrz kotníky.
Ježíš začal vyučovat podle židovské tradice. Hlásal lásku a toleranci a také se věřilo, že konal zázraky uzdravování nemocných, chození po vodě a dokonce kříšení mrtvých.
Ježíš tvrdil, že království Jahveho se nikdy neuskuteční na zemi, ale v posmrtném životě. Ježíš učil milovat i nepřátele, protože ve světle nadcházejícího Božího království nebyl důvod k nenávisti. Malá skupina učedníků věřila, že je zaslíbeným mesiášem, který přinese konec římské nadvlády.
Ježíšovy myšlenky odmítala většina Židů v Galileji, oblasti v severním Izraeli, kde své myšlenky poprvé hlásal. Mnozí Židé se domnívali, že Ježíš je buřič, který porušuje Jahveho posvátnost. Někdy v letech 30 až 33 př. n. l.
Po většinu svého života byl Pavel znám jako „Šavel“ a byl oddaným pronásledovatelem křesťanů. Po svém obrácení ke křesťanství však začal rozsáhle cestovat a kázat.
Získávání stoupenců v Jeruzalémě nebylo pro Ježíše snadné. Ne všichni Židé vnímali své náboženství nebo vztah k Římanům stejně. Ve skutečnosti někteří velekněží židovského chrámu Římany podporovali. Velekněze jmenoval Pilát Pontský, aby kontroloval židovské záležitosti a držel židovské obyvatelstvo na uzdě. Někteří historici tvrdí, že kněží za spolupráci s Římany získávali bohatství a moc.
Ježíš se rozhodl zaměřit na tyto kněze a jejich kontrolu Jahveho chrámu. Předpokládá se, že v nich viděl překážky, které bránily obrácení židovského obyvatelstva na jeho myšlenky. Zkoordinoval útok na obchodní aktivity chrámu, které byly pro kněze velkým zdrojem bohatství.
Přinejmenším tím dal římským úřadům záminku, aby Ježíše zatkly za pobuřování. V noci velikonočního sederu, který křesťané znají jako Poslední večeři, byl Ježíš zatčen. Ježíš se skrýval a Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, řekl římským úřadům, kde bude.
Ukřižování a růst křesťanství
Ježíš byl předveden před Piláta Pontského, který nevěděl, jak má postupovat. Ježíšových učedníků byla jen malá menšina a zástupy požadovaly ukřižování. Pilát Ježíše odsoudil k smrti. Byl zbit a ukřižován.
Tři dny po jeho smrti byl Ježíšův hrob nalezen prázdný. Následujících 40 dní jeho učedníci tvrdili, že viděli vidění Ježíše, který vstal z mrtvých podle tradice Mojžíše a dalších velkých židovských proroků. Příběh o vzkříšení je ústředním bodem křesťanského přesvědčení o Ježíšově božství a posmrtném životě.
Většina Židů představu Ježíše jako svého mesiáše odmítala. V letech následujících po Ježíšově smrti se Římané k prvním křesťanům chovali jako k malé židovské sektě. To vše se změnilo s příchodem Pavla z Tarsu.
Pavel začal šířit myšlenky křesťanství více mezi nežidy. Mnozí chudí a nemajetní lidé v regionu našli útěchu v představách o milujícím bohu a posmrtném životě. Římané tyto křesťany, kteří odmítali římský polyteismus, pronásledovali. Pavel však cestoval daleko a jeho nástupci odvedli pozoruhodnou práci při získávání konvertitů. Po téměř čtyřech stoletích existence na okraji se křesťanství v roce 395 n. l. stalo státním náboženstvím Římské říše
.