3 připravená velikonoční kázání, která zaujmou posluchače

O tom není pochyb. Vaše velikonoční kázání je jedním z klíčových poselství, které budete letos kázat. Pokud je váš kostel stejný jako většina ostatních, čeká vás největší počet návštěvníků za celý rok, ať už osobně, nebo virtuálně prostřednictvím živého vysílání. A co víc, mnozí z těchto návštěvníků nepřicházejí z jiných církví, ale jsou to duchovní hledači, kteří navštěvují váš kostel, aby se dozvěděli, proč jsou Velikonoce důležité.

Nejde však jen o návštěvnost. Na vašem velikonočním kázání záleží, protože slavíte nejvýznamnější událost lidských dějin – Ježíšovo vzkříšení! Když se budete dělit o příběh prvních Velikonoc, budete mít důležitou příležitost sdělit nevěřícím, proč je pro ně Ježíšova smrt, pohřeb a vzkříšení důležité.

Nejenže je vaše velikonoční kázání významné kvůli příležitosti, kterou máte ke sdílení evangelia. ale velikonoční kázání bývá náročné, protože s ním musíte přijít každý rok. Nemůžeš jen tak oplachovat a opakovat. Musíte přijít s novým způsobem, jak posluchače zaujmout stejným základním poselstvím o vzkříšení, které jste učili (a oni slyšeli) už mnohokrát předtím.

Abychom vám pomohli s přípravou na Velikonoce, nastínili jsme vám tři kázání, která můžete o Velikonocích kázat. Ke každému z nich jsme připojili klíčové velikonoční biblické verše, na které by se vaše kázání mohlo zaměřit, a několik hlavních bodů, které můžete uvést.

ZAMĚŘENÍ KÁZÁNÍ: Vyvrcholení dějin

Bez vzkříšení nemá křesťanská víra naději, o kterou by se mohla opřít. Jestliže však Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, na ničem jiném vlastně nezáleží a nikdo nemůže tvrdit, že křesťanství není pravdivé.

Všichni křesťané čas od času o své víře pochybují. Navíc je Velikonoční neděle, takže budeš kázat i nevěřícím. Je to ideální doba k tomu, abys svému společenství pomohl pochopit, jak spolehlivé jsou historické zprávy o vzkříšení.

Klíčové biblické verše

Protože je vzkříšení jádrem křesťanské víry, najdete v Bibli celou řadu míst, která se dotýkají platnosti vzkříšení. Pro toto konkrétní kázání bude nejlepší, když se zaměříte na pasáže, které zdůrazňují očité svědky vzkříšení a ty, kteří zaznamenali evangelia.

1. Korintským 15,3-8

„To, co jsem přijal, jsem vám totiž předal jako nejdůležitější: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, že byl pohřben, že byl vzkříšen třetího dne podle Písem a že se zjevil Kéfovi a potom Dvanácti. Poté se současně zjevil více než pěti stům bratří a sester, z nichž většina ještě žije, i když někteří již zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům a nakonec se zjevil i mně jako člověku, který se narodil nenormálně.“

Jan 21,24

„To je ten učedník, který o tom svědčí a který to zapsal. Víme, že jeho svědectví je pravdivé.“

Klíčový závěr: ČTYŘI OČITÉ SVĚDECTVÍ O VZKŘÍŠENÍ

Jeden z největších argumentů proti vzkříšení zní: Kdyby se to opravdu stalo, nepsali by o tom lidé? Proč o něm neexistují žádné zprávy mimo Bibli?“

Problémem této argumentace je, že předpokládá, že čtyři evangelia – Matoušovo, Markovo, Lukášovo a

Janovo – se „nepočítají“ jako zprávy očitých svědků. Ježíšovi učedníci byli nejlépe vybaveni k tomu, aby poskytli záznam o jeho službě a vzkříšení, a také tak učinili.

Většina lidí věří, že Markovo evangelium napsal muž jménem Jan Marek. V knize Skutků apoštolů cestoval s Pavlem a Barnabášem (Sk 12,25). Domníváme se, že mnoho podrobností o Ježíšově službě získal od očitého svědka Petra. Je pravděpodobné, že Markovo evangelium je ve skutečnosti Petrovým záznamem o jeho cestách s Ježíšem a Janem Markem a jednoduše ho přepsal.

Váha vědeckého poznání naznačuje, že Matouš, Lukáš a Jan napsali evangelia se svými jmény. Někteří badatelé diskutují o datech, ale zdá se, že byla pravděpodobně napsána ještě za života apoštolů. Kdyby byla tato vyprávění nepřesná (nebo kdyby někdo dokázal předložit Ježíšovo tělo), bylo by kolem nich mnoho lidí, kteří by je mohli zdiskreditovat.

KLÍČOVÝ ZÁVĚR: NIKDO NEPŘEŽIL TĚLO

Pokud by někdo našel Ježíšovo tělo, zcela by to zdiskreditovalo vyprávění o tom, že Ježíš vstal z mrtvých. Lidé samozřejmě argumentují, že pokud Ježíšovo tělo nebylo v hrobě, museli ho jeho následovníci přemístit, čímž se ze vzkříšení stal podvod

Ale tento argument nefunguje. Protože učedníci neočekávali, že Ježíš vstane z mrtvých (a je jasné, že jim unikly všechny Ježíšovy předpovědi tohoto činu), neměli potřebu vymýšlet mystifikaci.

Učedníci se příliš nelišili od většiny židovských obyvatel prvního století. Věřili, že Ježíš obnoví království Izraele tím, že svrhne utlačovatelskou vládu Říma. Učedníci si mysleli, že toto hnutí skončilo, když Ježíš zemřel. Byli zjevně zmateni ohledně svých dalších kroků.

I přes Ježíšovy četné náznaky, že vstane z mrtvých (Jan 2,19; Matouš 12,39-40; Matouš 16,21), učedníci stále nechápali, že musí zemřít (Matouš 16,22-23).

Ježíšovi nepřátelé však naslouchali. A zapečetili hrob a postavili před něj ozbrojené stráže právě proto, že slyšeli Ježíše říkat, že po třech dnech vstane z mrtvých, a obávali se, že učedníci pohnou jeho tělem (Mt 27,62-66).

I kdyby učedníci dávali dostatečný pozor, aby na to mysleli, a nějak se jim podařilo přemoci stráže a prolomit pečeť na hrobě, zůstává nám další otázka: Proč by tolik lidí umíralo kvůli lži?

Klíčový závěr: Lidé šli na smrt s tvrzením, že Ježíš byl vzkříšen

Církevní tradice tvrdí, že všichni apoštolové byli umučeni (tedy kromě Jana), a první církevní otcové podávají podrobnější zprávy o tom, jak každý z nich zemřel. Jakub (Janův bratr) je kromě Jidáše Iškariotského jediným apoštolem, jehož smrt je zaznamenána v Bibli. Ve Skutcích 12 ho král Herodes nechává usmrtit mečem.

I když necháme stranou mučednictví, první Ježíšovi následovníci čelili nejrůznějším druhům pronásledování ze strany židovských vůdců i římské vlády. Především je úřady pronásledovaly proto, že učili, že Ježíš je božský a vstal z mrtvých.

Mohli kdykoli odvolat, aby to přestalo. Ale neudělali to. Pokračovali v šíření evangelia o vzkříšení Ježíše Krista, i když je to stálo život. V celé historii církve to bylo jedno z nejsilnějších svědectví o pravdivosti křesťanství. Čím více lidí dokazovalo, že jsou ochotni pro něj zemřít, tím více se křesťanství šířilo.

Učedníci mohli světu říci, že si vzkříšení vymysleli, a vyhnout se tak smrti. Místo toho dali jasně najevo, že raději zemřou, než aby se k Ježíši obrátili zády. I když čelili smrti, věděli, že Ježíšovo vzkříšení znamená, že mohou překonat i hrob, protože mu důvěřují.

Klíčový závěr: VÍCE NEŽ 500 LIDÍ VZKŘÍŠENÉHO JEŽÍŠE VIDĚLO

Pavel v 1. listu Korintským píše, že se Ježíš zjevil ostatním jako důkaz vzkříšení (1. Korintským 15,3-8). Říká: „I když mi nevěříte, nejsem sám. Všichni tito ostatní lidé ho také viděli.“

Smyslem tohoto argumentu v jeho dopise bylo potvrdit, že existují další lidé, kteří mohou podpořit – nebo zdiskreditovat – jeho tvrzení o Ježíši. Kritici křesťanství mohou naznačovat, že první křesťané měli při zjeveních Ježíše halucinace. Pavel však tvrdí, že ho najednou viděl zástup více než 500 lidí. I kdybyste chtěli tvrdit, že šlo o hromadnou halucinaci … opravdu máme věřit, že všichni viděli totéž?“

Silné kázání je skvělým způsobem, jak přilákat do své služby nové zájemce a povzbudit je, aby se po Velikonocích vrátili. Existuje však několik dalších zásadních věcí, které by váš sbor měl udělat, aby si své prvokně příchozí udržel. Chcete-li se seznámit s důkladným kontrolním seznamem a průvodcem pro následné kroky, stáhněte si ještě dnes bezplatnou elektronickou knihu Retaining Easter Guests (Udržení velikonočních hostů).

STŘEDEM KÁZÁNÍ: Proč Ježíš musel zemřít

Jednou z nejčastějších otázek, které si lidé kladou, když slyší evangelium, je, proč Ježíš musel zemřít. Proč Bůh nemohl lidstvo se sebou smířit jinak? Pojednání o kříži a vzkříšení z tohoto úhlu vám umožní sdílet dobrou zprávu novým, neotřelým způsobem. Na tomto příběhu závisí celá Bible, protože naše potřeba kříže sahá až do Genesis 3 a vstupu hříchu na svět a vyvrcholení v novém nebi a nové zemi popsané ve Zjevení 21.

Toto je zároveň jedno z častějších témat velikonočních kázání. Pastoři se často zaměřují na vykoupení, což je důležité, ale není to jediný důvod, proč nám Bible říká, že Ježíš musel zemřít. Budeme se zabývat základním argumentem pro vykoupení a níže se dostaneme k některým dalším důvodům.

Klíčové biblické verše

Mnoho míst v epištolách argumentuje nutností kříže. Abychom mohli zdůvodnit, proč bylo ukřižování a vzkříšení nezbytné, musíme postavit argumentaci, která se dotýká problému hříchu, nedostatečnosti Zákona a toho, jak se vše změnilo na kříži.

Římanům 3,22-26

„Tato spravedlnost je dána skrze víru v Ježíše Krista všem, kdo věří. Není rozdílu mezi Židem a pohanem, neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva, a všichni jsou ospravedlněni zdarma jeho milostí skrze vykoupení, které přišlo skrze Krista Ježíše. Bůh předložil Krista jako oběť smíření skrze prolití jeho krve, aby byl přijat vírou. Učinil to, aby prokázal svou spravedlnost, protože ve své shovívavosti ponechal hříchy spáchané dříve bez trestu – učinil to, aby prokázal svou spravedlnost v současné době, aby byl spravedlivý a ten, kdo ospravedlňuje ty, kdo věří v Ježíše.“

1 Jan 2,2

„On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.“

Římanům 5,9-11

„Když jsme nyní ospravedlněni jeho krví, oč spíše budeme skrze něho spaseni od Božího hněvu! Neboť jestliže, když jsme byli Božími nepřáteli, byli jsme s ním smířeni skrze smrt jeho Syna, oč spíše, když jsme byli smířeni, budeme spaseni skrze jeho život! Nejen to, ale také se chlubíme Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní dosáhli smíření.“

Klíčový závěr: HŘÍCH PORUŠIL BOŽÍ DOKONALÉ STVOŘENÍ

Bůh vždy zamýšlel mít s lidmi dokonalý, vzájemně se milující vztah. Není pouhou náhodou, že když Bůh stvořil Adama a Evu, řekl, že jeho stvoření je velmi dobré (Genesis 1,31).

Po Adamově hříchu se vše změnilo. Zbytek Bible se zaměřuje na to, co Bůh udělal, aby svět smířil se sebou a znovu ho zdokonalil.

KLÍČOVÝ ZÁVĚR: ZÁKON NEMŮŽE VYLÉČIT NAŠE ZRANĚNÍ Z HŘÍCHU

„Zákon“ je soubor 613 přikázání, který najdeme ve Starém zákoně a který Izraelcům říkal, jak vypadá život ve správném vztahu s Bohem. Znamenalo to konat dobro a nekonat zlo. A když Izraelité udělali chybu, museli přinést oběť, aby tento vztah obnovili. Hřích je vždy něco stál.

Náš hřích však poukazoval na větší problém. Hřích není jen aktem vzpoury. Naše hříšnost ovlivnila každý aspekt toho, kým jsme – od naší mysli až po naše srdce. Jak Ježíš učil v Kázání na hoře (konkrétně v Matoušově evangeliu 5,21-22), Zákon nešel dost daleko na to, abychom byli s Bohem skutečně v pořádku. Také neposkytoval způsob, jak nás učinit zcela spravedlivými (Mt 5,20; Řím 3,20).

Nikdo z nás se žádnou vlastní zásluhou ani žádným množstvím vrozené „dobroty“ nemůže stát dobrým v Božích očích. Jediný způsob, jak se můžeme stát spravedlivými, je ten, že nám to dá Bůh (Římanům 3,22).

Klíčový závěr: ZÍSKALI JSME SI SMRT Z DŮVODU NAŠEHO HŘÍCHU

Když hřích vstoupil na svět, zahájil novou éru smrti a rozkladu (1. Mojžíšova 2,17). Zákon nám dává poznat náš hřích tím, že nám ukazuje jeho příznaky (Římanům 3,20), ale nemůže nás vyléčit. A bez ohledu na to, jaké příznaky se u nás projevují a jak jsou závažné, všichni v důsledku toho zemřeme.

Paul píše v Římanům 6,23, že důsledkem (neboli mzdou) našeho hříchu je smrt. Naše vzpoura proti Bohu si zaslouží smrt – něčí smrt. Tato smrt nemusí být nutně naše. Proto Ježíš, který byl bez hříchu, mohl zemřít místo nás.

KLÍČOVÝ ZÁVĚR: JEŽÍŠ ZAPLATIL CENU ZA NAŠE HŘÍCHY

Když se Ježíš obětoval za naše hříchy, Bůh zaplatil trest za naše přestoupení (Jan 3,16; Římanům 3,25), takže my to dělat nemusíme. Ve 2. listu Korintským to Pavel popsal takto: „Toho, který neměl hřích, Bůh učinil hříchem za nás, abychom se v něm stali Boží spravedlností“ (2. Korintským 5,21).

Ježíš to mohl udělat jen proto, že byl bez hříchu (jinak by jeho smrt zaplatila jen za jeho vlastní hřích). Jeho božství bylo jediným důvodem, proč mohl zůstat bez hříchu. Bylo to jako vynásobit náš hřích nulou. Nezáleželo na tom, kolik máme hříchů nebo kolik bylo lidí – Ježíš vzal všechny hříchy, minulé, současné i budoucí, na sebe a zanechal nám svou spravedlnost.

Klíčový závěr: Ježíš ukázal lásku, kterou očekával, že budeme projevovat

V Janově zprávě o poslední večeři vydal Ježíš svým učedníkům nové přikázání:

„Milujte se navzájem. Jako jsem já miloval vás, tak se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li se navzájem milovat.“ -Jan 13,34-35

Lidé poznají, že následujeme Ježíše, když vidí, že druhým projevujeme takovou lásku, jakou on projevil nám. Ale když Ježíš řekl tato slova, ještě neprojevil tu největší lásku ze všech. V 15. kapitole Janova evangelia opět řekl učedníkům, aby se navzájem milovali, ale dodává k tomu toto:

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“

„Ježíš miluje své přátele. -Jan 15,13

Svojí obětní smrtí na kříži Ježíš ukázal svým učedníkům (a nám) tu největší možnou formu lásky a ukázal, jak moc očekává, že jeho následovníci budou milovat druhé.

Klíčový závěr: JEŽÍŠ ZNIČIL SATANOVY PLÁNY

Satan se po celé dějiny snažil sabotovat Boží stvořený řád. Jeho konečným plánem, jak toho dosáhnout, byl hřích. Jan 1 nám říká, že jedním z důvodů, proč Ježíš vstoupil do lidstva a zemřel na kříži, bylo navždy zničit ďáblův zhoubný plán.

„Ten, kdo dělá, co je hříšné, je z ďábla, protože ďábel hřeší od počátku. Důvodem, proč se Boží Syn zjevil, bylo zničit ďáblovo dílo.“ -1 Jan 3,8

Ironicky řečeno, satan si myslel, že když zabije Ježíše, použije hřích k tomu, aby zmařil Boží plán. Mesiáš měl obnovit Boží království na zemi, takže zabití Ježíše by zabránilo obnovení Božího království. Ježíšova smrt však byla právě tím, co toto obnovení uvedlo do pohybu (1Kor 2,8).

SERMON FOCUS: Proč vůbec záleží na vzkříšení?

Naše víra závisí na vzkříšení. Pavel nám to v 1. Korintským 15 podává přesvědčivé vysvětlení. Bez první velikonoční neděle by se hřích smál jako poslední a my bychom v něm uvízli navždy. Nikdy bychom nemohli sami obnovit svůj vztah s Bohem, protože cena našeho vlastního hříchu je prostě příliš vysoká na to, abychom ji mohli zaplatit (Římanům 3,20).

Klíčové biblické verše

1. list Korintským 15 je nabitý materiálem, na němž lze postavit argumenty, proč vzkříšení není pro křesťany jen důležité, ale je to celý základ naší víry. Pro kázání o významu vzkříšení se však bude hodit zejména jedna pasáž.

1 Kor 15,12-19

„Jestliže se však káže, že Kristus vstal z mrtvých, jak mohou někteří z vás říkat, že není vzkříšení mrtvých? Jestliže není vzkříšení z mrtvých, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je zbytečné naše kázání a zbytečná je i vaše víra. Ba co víc, pak jsme shledáni falešnými svědky o Bohu, neboť jsme o Bohu svědčili, že vzkřísil Krista z mrtvých. Ale on ho nevzkřísil, jestliže ve skutečnosti mrtví nejsou vzkříšeni. Jestliže totiž mrtví nebyli vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, je vaše víra marná, jste stále ve svých hříších. Pak jsou ztraceni i ti, kdo v Kristu usnuli. Máme-li naději v Krista jen pro tento život, jsme ze všech lidí nejvíc k politování.“

Klíčový závěr: BEZ VZKŘÍŠENÍ LŽEME O BOHU

Paul nás bez vzkříšení nazývá „falešnými svědky o Bohu“. Jsme lháři. A co hůř, Ježíš je jím také. Svým následovníkům mnohokrát řekl, že ho hrob nikdy neudrží (Jan 2,19; Mt 12,39-40; Mt 16,21).

Křesťanství bez Ježíšova vzkříšení je lež.

Klíčový závěr: NAŠE VĚČNOST BY BEZ VZKŘÍŠENÍ BYLA BEZ NADĚJE

Boží plán dát stvoření znovu dohromady závisel na vzkříšení. Kristus porazil smrt, abychom ji mohli porazit i my. Protože Ježíš třetího dne vstal z mrtvých, Bůh nás znovu učiní novými. To je naděje evangelia a jádro křesťanského poselství.

„A jako jsme nesli obraz pozemského člověka, tak poneseme obraz nebeského člověka. Prohlašuji vám, bratři a sestry, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království, ani pomíjivé nezdědí nepomíjivé. Poslyšte, říkám vám tajemství: Všichni neusneme, ale všichni budeme proměněni – v okamžiku, v mžiku oka, při posledním zatroubení. Zazní totiž polnice, mrtví budou vzkříšeni jako nepomíjiví a my budeme proměněni. Neboť pomíjivé se musí obléci do nepomíjivého a smrtelné do nesmrtelného.“ -1 Korintským 15,49-53

Udělejte z toho pro svůj sbor dosud nejlepší Velikonoce

Doufáme, že vám tato kázání pomohou hlásat Krista způsobem, který lidem o letošních Velikonocích pomůže nově pochopit evangelium. Samozřejmě také víme, že o Velikonocích nejde jen o poselství. Chcete-li mít letos co nejlepší příležitost oslovit nové lidi, ujistěte se, že jste na Velikonoce kompletně připraveni, a vypracujte komplexní plán následných opatření pro zapojení svátečních návštěvníků vašeho sboru.

Chcete-li objevit komplexního průvodce a kontrolní seznam pro efektivní následná velikonoční opatření, stáhněte si ještě dnes zdarma ebook Udržení velikonočních hostů.

.