Smrt Arthura McDuffiehoEdit
V časných ranních hodinách 17. prosince 1979 zastavila skupina šesti bělošských policistů třiatřicetiletého McDuffieho, který jel na černooranžovém motocyklu Kawasaki Z1 z roku 1973. McDuffie měl nasbírané dopravní přestupky a jezdil s pozastaveným řidičským průkazem. Podle původní policejní zprávy vedl policii k osmiminutové honičce obytnými ulicemi rychlostí přes 80 mil za hodinu (130 km/h).
V této původní zprávě čtyři z policistů zapojených do honičky tvrdili, že McDuffie projel na červenou nebo na stopku a následně vedl policii k osmiminutové honičce. Seržant Herbert Evans (který nebyl na místě činu) dodal, že McDuffie ztratil kontrolu nad motocyklem při odbočování vlevo a podle policisty Charlese Veverky se McDuffie následně udeřil hlavou o zem, načež se pokusil utéct pěšky. Policisté ho dostihli a došlo k potyčce, při níž McDuffie údajně kopl seržanta Iru Diggse, který napsal, že „dotyčný byl pozorován, jak se prudce pere“. Policie na motorku najela služebním vozem, aby incident vypadal jako nehoda.
McDuffie byl převezen do nedaleké nemocnice, kde o čtyři dny později na následky zranění zemřel. McDuffieho bývalá manželka, která se s ním 7. února 1980 hodlala znovu oženit, měla v době jeho převozu do Jackson Memorial Hospital službu jako zdravotní sestra. Koronerova zpráva dospěla k závěru, že utrpěl mnohočetné zlomeniny lebky, z nichž jedna byla dlouhá 10 palců (250 mm).
Soudní lékař, Dr. Ronald Wright, uvedl, že McDuffieho zranění neodpovídala nehodě na motocyklu a že pokud McDuffie spadl z motocyklu, jak tvrdila policie, nedává smysl, aby byly rozbité jeho měrky. Wright řekl, že to vypadá, jako by ho někdo ubil k smrti. 194
Frank investigationEdit
„Během této doby obžalovaní opakovaně udeřili svítilnami a nočními holemi do motocyklu, na kterém McDuffie jel a který byl v době jeho prvotního zadržení nepoškozený.
„Na pokyn seržanta Herba Evanse obžalovaní následně oznámili, že zranění McDuffieho a poškození jeho motocyklu jsou důsledkem nehody motocyklu. K žádné nehodě nedošlo.“
– kapitán Marshall Frank, oddělení veřejné bezpečnosti okresu Metropolitan Dade, místopřísežné prohlášení, citováno v The New York Times (1979)
Důstojník Veverka 26. prosince místopřísežně prohlásil, že v původním hlášení lhal. Podle Veverkovy výpovědi poté, co McDuffie zastavil, ho Veverka stáhl z motocyklu a McDuffie reagoval tím, že se na Veverku ohnal. Krátce poté přijeli další policisté a podle Veverky jich „šest až osm“ začalo McDuffieho bít nočními holemi a těžkými svítilnami Kel-Lite. Veverka uvedl, že se snažil McDuffieho z této rvačky vytáhnout, ale nepodařilo se mu to. Kapitán Marshall Frank tuto zástěrku vyšetřoval a sepsal místopřísežné prohlášení, které vedlo k trestnímu oznámení na čtyři policisty.
Policista William Hanlon později vypověděl, že než se mu podařilo McDuffieho spoutat, škrtil ho nočním obuškem na zemi. Hanlon vypověděl, že poté, co byl McDuffie spoután, strážník Alex Marrero udeřil McDuffieho do hlavy Marrerovým obuškem Kel-Lite „nejméně třikrát. Byly to velmi silné a velmi razantní údery. Celý jeho obličej byl pokrytý krví“. Hanlon dodal, že to byl on, kdo najel na McDuffieho motocykl; Hanlon také vydloubl chodník železem na pneumatiky, aby simuloval stopy po smyku, a hodil McDuffieho hodinky do příkopu. Hlídkové auto bylo použito k úmyslnému přejetí motocyklu, aby se rozbily jeho měřicí přístroje a aby to vypadalo, že McDuffie havaroval.
Policista Mark Meier vypověděl, že rychlá honička zpomalila na 25 mil za hodinu, když McDuffie vykřikl: „Vzdávám se“ a zastavil. Meier uvedl, že tři až osm policistů poté McDuffieho obklíčilo, sundali mu helmu a začali ho bít nočními holemi. Řekl, že ho policista udeřil nejméně dvakrát.
Koncem zápasu policisté podle slov soudního lékaře Dr. Ronalda Wrighta rozbili McDuffiemu lebku „jako vejce“ pomocí „dlouhých, těžkých tupých předmětů“. Byla to rvačka.“
TrialEdit
Zastupující ředitel odboru veřejné bezpečnosti okresu Dade Bobby Jones 27. prosince suspendoval tři policisty. Diggs, Hanlon, Marrero a Watts byli 28. prosince obviněni z neúmyslného zabití a manipulace s věcnými důkazy; Evans byl obviněn ze spoluúčasti po činu a další čtyři policisté byli suspendováni s náhradou mzdy. Marrero byl 1. února 1980 obviněn z vraždy druhého stupně. Jones uvedl, že od roku 1973 byla čtveřice obviněná z neúmyslného zabití uvedena ve 47 stížnostech občanů a 13 šetřeních v rámci vnitřních záležitostí. Ubaldo Del Toro byl později obviněn ze spoluúčasti na zločinu a také z falšování důkazů; Evans ani Del Toro se na zastavení nepodíleli. Další policista byl obviněn z manipulace s důkazy.:194 Všech osm zúčastněných policistů bylo propuštěno ze služby a pět z nich mělo v březnu 1980 stanout před soudem na základě různých obvinění:
- Ira Diggs (neúmyslné zabití, ublížení na zdraví s přitěžujícími okolnostmi, manipulace s důkazy, spoluúčast po činu)
- Herbert Evans (manipulace s důkazy a spoluúčast po činu)
- William Hanlon (zproštěn obžaloby pro své svědectví)
- Alex Marrero (druhé svědectví po činu)
- William Hanlon (zproštěn obžaloby pro své svědectví)
- Alex Marrero (druhé svědectví po činu)(vražda druhého stupně a ublížení na zdraví s přitěžujícími okolnostmi)
- Mark Meier (zbaven imunity pro své svědectví)
- Ubaldo Del Toro (manipulace s důkazy a spolupachatelství)
- Charles Ververka (zbaven imunity pro své svědectví)
- Michael Watts (neúmyslné zabití a ublížení na zdraví s přitěžujícími okolnostmi)
Z důvodu nestálé atmosféry v Miami, kterou předsedající soudkyně Lenore Carrero Nesbittová označila za „časovanou bombu“, byl proces přesunut do Tampy. Výběr poroty začal 31. března 1980. Hlavní žalobkyní případu byla Janet Reno, pozdější generální prokurátorka USA v době Clintonova prezidentství.
Obhajoba tvrdila, že McDuffie, bývalý mariňák, kterého označila za experta na karate, policisty násilně napadl a že k jeho zkrocení byla použita pouze „nezbytná síla“. Hlavní asistent státního návladního s tím nesouhlasil: „Někdo tomu člověku vymlátil mozek z hlavy“. Obhajoba rovněž napadla věrohodnost tří svědků (Veverky, Meiera a Hanlona), kteří byli výměnou za své svědectví zbaveni imunity. Soudkyně Nesbittová v pokynech porotě uvedla, že „svědek, který si uvědomuje, že si musí zajistit svobodu tím, že usvědčí jiné, má motiv ke zfalšování“. Tři muži, kteří vypovídali pod přísahou, byli Veverka, Hanlon a Meier.196 Hanlon byl jediným obviněným, který vypovídal. Po jejich výpovědích bylo Marerrovi sděleno nové obvinění z vraždy druhého stupně. Hanlon byl obviněn z trestných činů, zatímco Veverka byl obviněn z porušení občanských práv, ale byl zproštěn viny.
Dne 25. dubna byla policistovi Marku Meierovi udělena imunita.
Dne 8. května byl Del Toro zproštěn viny na základě přímého rozsudku poté, co obžaloba odpočívala. Soudce Nesbitt uvedl, že se státu nepodařilo prokázat svůj případ. O devět dní později šestičlenná porota složená výhradně z bělochů zprostila zbývající policisty viny ve všech bodech obžaloby po necelých třech hodinách jednání kvůli rozporuplným výpovědím svědků. Jeden z porotců označil McDuffieho smrt za „tragédii“, ale měl pocit, že „oddělení veřejné bezpečnosti okresu Dade a kancelář státního zástupce tak spěchaly, aby všechny uklidnily, že to odpískaly .“
.