Isaac Asimov je známý především jako autor vědeckofantastických románů, jako jsou série Nadace a Robot, ale tento úžasně plodný autor napsal také stovky záhad, povídek, vědeckých příruček, esejů a dokonce i knihu humoru. A samozřejmě konzultoval Star Trek (i když až poté, co se na seriál podíval podruhé). Podívejte se na těchto 15 faktů o slavném humanistovi:
Rodiče Isaaca Asimova byli přistěhovalci, kteří vlastnili obchod s cukrovinkami.
Asimov se narodil v Petrovičích (dnešní Rusko) v roce 1920 (-asi) a byly mu pouhé tři roky, když s rodinou emigroval do USA. Po několika letech života v Brooklynu našetřil Asimovův otec Juda z různých příležitostných prací dost peněz, aby si mohl koupit obchod s cukrovinkami. Jeho rodiče pracovali nepřetržitě, aby měli obchod otevřený 19 hodin denně, a díky úspěchu se udrželi nad vodou i během velké hospodářské krize. Během 30. let Judah Asimov koupil řadu cukráren v Brooklynu. Během této doby bydlela rodina Asimovových v několika bytech ve čtvrti, včetně dvou nad svými obchody. Isaac, jeho otec a sestra (mladší bratr se ještě nenarodil a matka čekala až do roku 1938) se v roce 1928 stali naturalizovanými občany USA.
Isaac Asimov se zamiloval do science fiction hned ve svém prvním zaměstnání.
Když mu bylo 9 let, začal Asimov pracovat v rodinných cukrárnách. Jeho otec očekával, že syn bude pracovat dlouho, a Asimov důsledně brzy vstával a pozdě chodil spát, aby pomohl s chodem obchodů. Dokonce i když byl zaměstnán v jiných zaměstnáních na částečný úvazek – včetně jednoho v textilní společnosti a jako písař pro vysokoškolského profesora – pracoval v rodinném podniku v určitém rozsahu a opustil ho až ve svých dvaceti letech. Kromě cukrovinek se v obchodech prodávaly i časopisy a mladý Isaac hltal vědeckofantastické příběhy, které četl na jejich stránkách, a tento žánr si zamiloval.
ISaac Asimov byl odmítnut téměř na všech školách, na které se hlásil.
V patnácti letech se Asimov hlásil na Columbia College, ale byl odmítnut, protože “ kvóta pro Židy na nadcházející rok již byla naplněna,“ napsal později. Místo toho navštěvoval Seth Low Junior College, která byla přidružená ke Columbia College. Tato škola byla brzy uzavřena a on byl přeložen na Kolumbijskou univerzitu, kde v roce 1939 získal titul z chemie. V naději, že se stane lékařem, se Asimov přihlásil na pět lékařských fakult v New Yorku, ale všechny ho odmítly. Pro jistotu se přihlásil znovu a každá z nich ho odmítla ještě jednou. Přihlásil se také na postgraduální studium chemie na Kolumbijské univerzitě, ale byl odmítnut.
I přes pomalý začátek Isaac Asimov nakonec doktorát získal.
Po rozhovoru s vyučujícími na Kolumbijské univerzitě se Asimovovi podařilo školu přesvědčit, aby ho na rok přijala jako postgraduálního studenta na zkušební dobu. Jeho známky byly v pořádku a v roce 1941 získal magisterský titul z chemie. V letech 1942 až 1945 pracoval na experimentální stanici námořního letectva ve Filadelfii – po útoku na Pearl Harbor o pět měsíců dříve věděl, že přijde odvod, a raději se snažil být užitečný, než aby se schovával za doktorát. Později napsal, že doufal, že díky této práci „by moje práce mohla posloužit jako přímo užitečná pro toto válečné úsilí, a věděl jsem, že jako přiměřeně schopný chemik mohu udělat víc než jako panický pěšák, a snad si to bude myslet i vláda“. Když válka skončila, byl odveden na devítiměsíční službu v armádě; poté se vrátil na Kolumbijskou univerzitu, kde v roce 1948 získal doktorát z chemie.
Isaac Asimov měl za sebou úspěšnou akademickou kariéru.
Asimov se vypracoval na akademickou půdu a z pozice postdoka na Kolumbijské univerzitě – kde se zaměřil na to, jak bojovat s malárií – přešel na místo instruktora biochemie na lékařské fakultě Bostonské univerzity. Jeho přednášky byly oblíbené a během několika let byl povýšen na docenta. Stal se také spoluautorem učebnice biochemie s názvem Biochemie a lidský metabolismus. V roce 1958 přestal učit a věnoval se pouze psaní vědeckofantastické literatury. Po letech, v roce 1979, udělila Bostonská univerzita Asimovovi titul řádného profesora.
Isaac Asimov používal pseudonym Paul French.
V padesátých letech napsal Asimov pod pseudonymem Paul French sérii šesti sci-fi románů pro děti. Knihy, souhrnně nazývané série Lucky Starr, sledují Davida „Luckyho“ Starra a jeho dobrodružství po sluneční soustavě. Protože nakladatelství Doubleday doufalo, že ze série udělá televizní pořad, používal Asimov pseudonym pro případ, že by televizní adaptace byla příšerná – nechtěl být spojován s něčím krkolomným, ale také mu vadilo, že si lidé začali myslet, že pseudonym používá, aby ochránil svou pověst ve vědecké komunitě. Nakonec k televiznímu pořadu nedošlo a některé knihy jsou nyní připisovány jak Frenchovi, tak Asimovovi.
Isaac Asimov napsal filmový muzikál pro Paula McCartneyho.
Podívejte se do archivu Bostonské univerzity a možná najdete osnovu povídky s názvem „Pět a pět a jedna“. Asimov ji napsal pro Paula McCartneyho, dlouholetého fanouška science fiction, který ho požádal, aby napsal scénář ke sci-fi muzikálu. Nápad bývalého člena Beatles se soustředil na kapelu, která si uvědomila, že se za ni vydávají mimozemšťané, a Asimov byl podle něj pro tuto práci ideální spisovatel. Bohužel se McCartneymu Asimovovo zpracování nelíbilo a film nikdy nevznikl.
Isaac Asimov byl občasným členem Mensy.
Asimov se nestyděl vstupovat do klubů. Patřil například do Baker Street Irregulars (exkluzivní organizace pro fanoušky Sherlocka Holmese), Gilbert and Sullivan Society, Wodehouse Society a Mensy. Po vstupu do nejstarší společnosti s vysokým IQ na světě se Asimov účastnil akcí a byl čestným viceprezidentem. Z aktivního členství se však vytrácel kvůli některým nepříjemným členům, kteří byli „pyšní na svůj mozek a agresivní ohledně svého IQ“, jak je popsal. „Stejně jako já v mládí vnucovali svou inteligenci nedobrovolným obětem. Obecně se také cítili nedocenění a neúspěšní. V důsledku toho zanevřeli na vesmír a měli sklon být nepříjemní.“
Po počáteční roztržce spolupracoval Isaac Asimov s tvůrcem Star Treku.
V roce 1966 napsal Asimov kritiku pro TV Guide, v níž tvrdil, že tehdejší úroda sci-fi pořadů – včetně Star Treku – zobrazuje vědeckou fantastiku nepřesně. Gene Roddenberry, tvůrce seriálu, napsal Asimovovi dopis, v němž se bránil. Poté, co přiznal, že je velkým fanouškem autorova díla, Roddenberry vysvětlil, že seriál najal několik vědeckých konzultantů, aby zajistil přesnost, a snažil se každý týden připravit nový pořad. Roddenberry svůj dopis zakončil přesvědčením, že Star Trek udělá z nových lidí – kteří si budou kupovat Asimovovy knihy – fanoušky science fiction.
Oba muži se poté spřátelili a Asimov se stal fanouškem seriálu. Sloužil jako konzultant pro Star Trek a poskytl Roddenberrymu několik návrhů ohledně zápletky a charakterů postav. Roddenberry se zase pokoušel natočit film podle Asimovovy knihy Já, robot, ale nikdy k tomu pod jeho vedením nedošlo (Roddenberry i Asimov zemřeli deset let předtím, než se začal připravovat film Willa Smithe z roku 2004).
Isaac Asimov je autorem slova robotika.
Slovo robot nám dal český spisovatel Karel Čapek, když ho v roce 1921 použil ve své divadelní hře. Toto slovo, odvozené od slovanského výrazu pro otroka, popisovalo stroje podobné člověku, které pracovaly na montážní lince v továrně. V roce 1941 však Asimov ve své vlastní povídce nazvané „Lháři!“ jako první použil slovo robotika, které označovalo technologii, jíž roboti disponují. V následujícím roce napsal další povídku s názvem „Runaround“, v níž představil své tři zákony robotiky. Tyto zákony vysvětlují, že robot nesmí ublížit člověku, musí člověka poslouchat a musí se chránit, pokud to není v rozporu s prvními dvěma zákony.
Isaac Asimov trpěl extrémní akrofobií a avifobií.
Asimov byl zatvrzelý muž rozumu, ale nikdy se nedokázal rozumem zbavit svých dvou největších obav: výšek a létání. Ve svých dvaceti letech si díky dvěma děsivým zážitkům na horské dráze uvědomil, že trpí akrofobií – a bohužel se mu oba zážitky staly na rande. „Z toho, co jsem viděl ve filmech, se mi zdálo, že moje partnerka bude křičet a bude se mě držet, což mi připadalo rozkošné,“ napsal Asimov ve svých pamětech o tom, jak vzal svou přítelkyni na horskou dráhu na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939. Místo toho měla jízda opačný účinek. „Křičel jsem hrůzou a zoufale jsem se držel své partnerky, která seděla pevně a bez hnutí.“
Druhá podobná jízda na horské dráze na Coney Islandu jeho strach potvrdila a po dvou dřívějších cestách letadlem už nikdy do letadla nevkročil. Na cesty se vydával auty a vlaky po Spojených státech a na své cesty do Evropy, Afriky a Karibiku se vydával výletními loděmi. Docela ironické na muže, jehož série Nadace nyní díky SpaceX odletěla do hlubokého vesmíru.
Isaac Asimov se na autogramiádě seznámil se svou druhou ženou.
Asimov si svou první ženu Gertrudu – tu z druhého dobrodružství na horské dráze – vzal v roce 1942 po šestiměsíčních námluvách a měli spolu dvě děti. Jak sám popsal, jejich manželství se začalo pomalu rozpadat: „Prostě se množí nepříjemnosti, třenice se pomalu zdají být nesmiřitelné, odpuštění přichází neochotněji a s horší milostí.“ Horší milost byla správná – později z jejich rozchodu částečně vinil manželčin zlozvyk kouřit a revmatoidní artritidu, ačkoli trval na tom, že spolu zůstanou, dokud jejich děti nebudou starší.
V roce 1956 Asimov rozdával autogramy na kongresu, když potkal Janet Jeppsonovou, psychiatričku a fanynku jeho psaní. O několik let později se znovu setkali na jednom spisovatelském banketu. V následujícím desetiletí navázali přátelství a korespondenci, a když se v roce 1970 Asimov s Gertrudou rozešli, pomohla mu Jeppsonová najít byt v New Yorku jen pár bloků od svého. Brzy nato spolu začali chodit, a když byl v roce 1973 dokončen jeho rozvod, Asimov se o dva týdny později s Janet oženil.
Isaac Asimov a Jeppsonová spolupracovali na mnoha spisovatelských projektech.
Asimov spolupracoval s Jeppsonem na několika sci-fi románech, včetně série Norby. Zatímco ona psala většinu textů, on její rukopisy leštil a nechával nakladatele přidávat své jméno na obálky knih, aby se prodalo více výtisků. V 70. letech začala Jeppsonová psát vědeckofantastické romány pro děti pod jménem J. O. Jeppson a po smrti svého manžela převzala jeho populárněvědeckou rubriku. Sestavila a vydala také několik Asimovových pamětí, v nichž shromáždila záznamy z jeho deníků a úryvky z jeho dopisů.
Isaac Asimov se nakazil virem HIV při transfuzi krve.
V roce 1977 dostal Asimov infarkt. O šest let později, v prosinci 1983, podstoupil operaci trojitého bypassu, při níž mu byla podána krevní transfuze. Bohužel, aniž by to lékaři věděli, krev, kterou mu podali, byla infikována virem HIV. Asimov se virem nakazil a ten se plně rozvinul v AIDS. Zemřel 6. dubna 1992 na selhání srdce a ledvin způsobené AIDS.
Skutečná příčina smrti Isaaca Asimova byla odhalena až v roce 2002.
Přestože rodina zvažovala, že světu řekne, že Asimov měl AIDS, lékaři ji od toho zrazovali – široká veřejnost se HIV stále bála a velmi málo mu rozuměla. Jeho HIV status zůstal utajen až do roku 2002, deset let po jeho smrti, kdy jej Janet prozradila v It’s Been A Good Life, posmrtné sbírce dopisů a dalších textů, kterou vydala. „O toto utajení jsem se s lékaři soukromě hádala, ale oni zvítězili, a to i po Isaacově smrti,“ vysvětlila dále Janet v dopise časopisu Locus (publikace zaměřená na science fiction a fantasy). „Lékaři už jsou mrtví a … já a Isaacova dcera jsme se dohodly, že HIV zveřejníme.“
.