Jak jsem zavřela aplikace a otevřela oči.
„Jsi proti aplikacím, že?“ „Ne. Nedávno se mě na to někdo zeptal a já jsem chtěl být se svou odpovědí opatrný. Můj instinkt říká ano – zapalte je – ale nejsem každý a je tu šance, že alespoň někomu se tyhle věci líbí. Nejsem proti seznamovacím aplikacím, pokud vás baví. Myslím, že pokud jste svobodná žena a seznamovací aplikace vám do života přinášejí něco pozitivního, pokračujte. Jen proto, že bych si raději tupým koncem lopatky z Ikei odstranil vlastní slinivku, než abych se jich ještě někdy zúčastnil, jsem dalek toho, abych ostatním upíral jejich úsměvy tam, kde je najdou.
Pokud tě seznamovací aplikace nebaví, pokud ti přinášejí zklamání, frustraci, znechucení, možná vyrážku a obecně spoustu ničeho dobrého, pak by sis, příteli, měl sednout vedle mě. Nemám ráda seznamovací aplikace, protože jsou zároveň žumpou se vzorkem toho nejhoršího, co lidstvo nabízí, a tak nějak i „způsobem, jak se dnes všichni seznamují“. To mi nedává absolutně žádný smysl. Ale jdeme dál a zkoušíme to kvůli mrkvi.
Mrkev jsou páry, které se seznámily přes aplikaci a vzaly se. Znáš tři z nich a minimálně jeden je těhotný. Fungovalo jim to, proto to funguje, takže swipuj dál, zlato – pojď si pro ni, pojď si pro mrkev. Na ně si vzpomeneme, když se podíváme na posledních 26 zpráv, které jsme poslaly, a ani jeden chlap na ně neodpověděl. Nebo jsme swipovaly tři týdny v kuse bez shody. Nebo nás cizinec požádá o sext přes svou ranní erekci. Vzpomeneme si na mrkev a zkoušíme to dál. Dokud si nepotřebujeme dát pauzu.
Smazání seznamovacích aplikací říkáme „dát si pauzu“. Jsou tak toxické, že úplné vyhýbání se jim je jediná plynová maska, kterou máme. Vždycky jsem to dělala, dávala jsem si pauzu od neplodného úsilí a neustálého zklamání, na chvíli jsem se nadechla neposkvrněného vzduchu. Nikdy jsem si neřekla, že pokud potřebuji „přestávku“ od něčeho, co mě má vést k lásce, možná jsem na úplně špatné cestě. Pár týdnů po vymazání se vždycky dostavila panika a já se vrátila ke swipování, psaní zpráv a chození na vodnaté schůzky čtyřikrát do roka. Aplikace mě vždycky lákaly zpátky – vždycky. Protože jsem znala jednu pravdu: pokud nebudu v aplikacích, nikdy se s nikým neseznámím. Díky aplikacím se teď lidé seznamují. Pokud nebudu pohybovat palcem po čtverečku na telefonu, zatímco budu v metru nebo na záchodě, nikdy se neseznámím se svým mužem. Všichni se seznamují přes aplikace. Já musím být v aplikacích. Že?“
V lednu 2019 jsem začala hodnotit svou vlastní hodnotu a vliv, který na ni měly seznamovací aplikace. Muselo dojít k pročištění věcí, které mi už nesloužily, a seznamovací aplikace byly první, i když ne jedinou věcí, která šla pryč. Všechny jsem je smazala. Stále jsou pryč. Posuny v perspektivě může způsobit cokoli a moje perspektiva čítala 11 let online a ani jeden vztah, který by se na ní podepsal, a bylo mi z toho trochu špatně od žaludku. Tíha toho, co jsem promarnil, všechny ty roky, všechno to úsilí, byla tak ponižující a těžko přijatelná, že jsem musel založit podcast, abych měl kam ukládat a sdílet, co jsem zažil a jak mě to změnilo. Musel existovat důvod, proč jsem prožila jedenáct let online seznamování bez jediného vztahu. Obsah nebyl to, oč mi šlo, ale budiž.“
Jak se s tím smířit, s vědomím, že seznamovací aplikace mi do života nic nepřinášejí, a se společenským skupinovým myšlením, díky němuž mi tytéž aplikace připadají nezbytné? Vlastně jsem to dokázala, našla jsem cestu, jak se z aplikací nadobro vymanit, způsob, jak se vrátit do skutečného života, který jsem dlouho zasklívala červeným vínem a 5G službou. Vymazání seznamovacích aplikací u mě nakonec zafungovalo díky teorii.
Mám teorii, že kdybyste vyzpovídali 100 párů, našli byste 100 různých příběhů o tom, jak se seznámili. Tuto teorii jsem si vytvořil, protože jsem potřeboval vědět, že lidské spojení je víc než obrazovky a zprávy bez emocí a swipování. Potřeboval jsem věřit, že ve světě lidského spojení a lásky je možné víc než to, co žije v mém telefonu. Zatím mám pravdu.
Nikdy jsem neslyšel stejný příběh dvakrát a ani si nemyslím, že někdy uslyším. Když jsem dospěl k tomu, že to považuji za pravdu, a ne za seznamovací aplikace jako extrémně úzkou, výkaly prolezlou cestu, kterou „v dnešní době“ musíme projít, abychom se s někým seznámili, bylo to, jako bych se pustil ze škatulky vlastního zavírání. Každý příběh o tom, jak se pár seznámil, ve mně posiluje jistotu, že někoho potkám způsobem, který nebude vyžadovat, abych se nejdřív protrápila dalšími seznamovacími aplikacemi. Říkám vám, že to funguje.
Příběhy o tom, jak jsme se seznámili, dříve bolely. Nikdy bych se neodvážila někoho zeptat, jak se seznámila se svým partnerem, protože jsem věděla, že mi z toho bude akorát špatně ze stesku a budu bolestně osamělá, úplně zaseklá ve své nekonečné díře seznamovacích aplikací plné zoufalství a fotek ptáků. Ale teď se ptám každého. Chci to vědět. Chci tu teorii dokázat, protože musím vědět, že způsob, jakým se lidé nacházejí, je nekonečný, a ne uzamčený za swipe, který jsem ještě neudělala. Ta představa je pro mě prostě příliš malá.
Poznali se na večírku. Potkali se v práci. Potkali se na trajektu, který se porouchal a oni tam uvízli na tři hodiny a všichni měli mořskou nemoc, ale svatba je příští podzim. Je to opravdu nekonečné, s nekonečnými variacemi. A místo toho, abych tyhle příběhy vnímala jako neustálé rány do žárlivého chřtánu, zachovávám si zdravý rozum a naději do budoucna tak, že se rozhodnu vnímat je ne jako to, co se mi nestalo, ale jako příklady toho, co by se mi mohlo stát, protože se vůbec staly. Pokud někoho potkali jiní, mohu někoho potkat i já, protože jsem někdo. Čím víc se v tom vrtám, tím víc vidím nekonečné možnosti. Líbí se mi myšlenka nekonečné možnosti.
Mám kamarádku, která se seznámila se svým manželem, protože kamarádka, s níž si dávala sklenku vína, s ním pět let předtím jela na lyžařský zájezd. Přišel do baru, její kamarádka se s ním seznámila a teď je jejich dítěti rok. Znám páry, které se seznámily na rockových koncertech. Znám ženu, jejíž matka potkala chlapa v letadle a navrhla mu, aby se seznámil s její dcerou. Teď jsou manželé. Mám jednu kamarádku, která si vzala kluka, který bydlel o dva domy dál se svou babičkou. Moji rodiče se seznámili při country-westernových tancích. Dnes mají dvacáté výročí. Ať už máte jakoukoli představu o tom, jak by se lidé mohli potenciálně seznámit, mohu vás ujistit, že je to možné. Všechno je.“
Ano, znám spoustu párů, které se seznámily přes seznamovací aplikace. A mnoho příběhů, které slyším, taky tak začíná. Ale v porovnání s tisíci, ne-li miliony lidí na seznamovacích aplikacích se mi ta šance nelíbí. Nelíbí se mi, že se některé příběhy stávají jen některým lidem. Chci mít možnost, že se něco stane všem. Takže jsem pro sebe otevřel myšlenku, možnost seznámit se s někým jen „na aplikacích“ na „doslova jakýmkoli myslitelným způsobem“, a věci začaly vypadat jasněji, rychle. Navíc i příběhy seznamovacích aplikací jsou mnohovrstevnatější než jen „eh, však víte… Bumble“. Vždycky je tam nějaký příběh, něco navrstveného, co vedlo ke skutečnému spojení mezi dvěma lidmi.
Abych ukončil 11 let nekonečného nicnedělání založeného na aplikacích, musel jsem se změnit – muselo se změnit moje myšlení – a příběhy, kvůli kterým jsem se dřív cítil jako neúspěšný, se staly důvodem, proč jsem se už nechtěl účastnit kultury seznamovacích aplikací. Vlastně nevím, jak někoho potkám, ale vím, že život baterie s tím bude mít pramálo společného a že moje sebeúcta zůstane po celou dobu nedotčena.
Jestliže jste svobodní a nechcete být, možnosti, které máte k dispozici, se zdají být velmi malé. Aplikace jsou opravdu to jediné, co máme k dispozici, pokud jde o zdroje. Existuje spousta „tipů“ na randění, ale ani jeden z nich nám neřekne to, co bychom opravdu chtěli vědět: kde se sakra s naším partnerem skutečně seznámit. Takový návod neexistuje, protože to není možné. Co možné je, je změna myšlení a otevření naší mentální clony. Udělala jsem to, cítím se díky tomu neskonale lépe a doufám, že se mi podaří vyprávět další příběhy, díky nimž se budou cítit lépe i ostatní nezadané ženy.
Čím déle jsem od aplikací pryč, tím jsem šťastnější, že jsou pryč. Našla jsem ji, cestu ven. Hodně to souvisí se změnou myšlení, pocitem vlastní hodnoty a příběhy. Tyto příběhy jsou mým důkazem a verze jednoho z nich je mou budoucností.
Další informace, které vám pomohou změnit perspektivu a změnit myšlení ohledně svobodného života: Jak přestat nenávidět být svobodný
.