Flagelanti
Od pradávna bylo bičování spojováno s očistou. Římský svátek Lupercalia zahrnující účastníky podstupující lehké, symbolické bičování. Během černé smrti však tento starověký precedens dovedl do extrémnější a masochističtější roviny kdysi okrajový kult známý jako flagelanti. Bratři kříže neboli bratrstvo flagelantů vzniklo ještě před černou smrtí. Začalo žít jako malá sekta v Itálii a východní Evropě. Příchod velkého moru však situaci změnil a flagelanti se stali hlavním proudem.
Lidé věřili, že mor je projevem Božího hněvu vůči hříšnému světu. Bičíkáři si mysleli, že mohou boha usmířit, a tak lidi zachránit sebemrskačstvím – a zoufalé obyvatelstvo jim uvěřilo. Procesí flagelantů vedená kněžími s křížem a prapory se stala známou podívanou a táhla od města k městu. Bosí a po dvou za sebou se tito tesknící, hymny zpívající hadi z lidu skládali ze všech tříd a věkových kategorií a obou pohlaví. Nebylo možné je od sebe rozeznat, protože všichni nosili stejná roucha s červeným křížem a obličeje jim zakrývala kapuce.
Jakmile flagelanti dorazili do města, přivítali je obyvatelé, kteří se hrnuli ven, aby flagelanty přivítali. Obě skupiny se shromažďovaly v místním kostele, kde vůdce flagelantů všechny vedl zvláštní litanii. Pak se vraceli ven, kde se odehrávala hlavní událost. Flagelanti utvořili kruh kolem nemocného farníka a za přihlížení farníků se svlékli do půl pasu. Mistr pak zbil všechny provinilce proti řádu. Jakmile byl tento trest dokončen, začalo rituální bičování.
Každý flagelant měl svůj vlastní bič, který se obvykle skládal ze tří nebo čtyř hrotů z kovových proužků kůže s hroty. Bičování však mohlo být i krutější, kdysi kronikář Jindřich z Hervodie popsal, že flagelanti používali hroty pro dobytek. Těmito biči se flagelanti do krve bili po zádech a prsou za zpěvu tří svých bratří. Jak obřad postupoval, zpěv a bičování se stávaly stále zběsilejšími a strhávaly s sebou i diváky, kteří se přidávali ke sténání flagelantů.
Jakmile však mor skončil, den flagelantů byl sečten. Církev, znepokojená myšlenkou potulných skupin laiků hlásajících spásu mimo klérus, prohlásila sektu za kacířskou. Dlouho předtím však sekta zdegenerovala, protože oportunisté se zmocnili skupin flagelantů a využívali je k zastrašování a šikanování vesničanů. Ačkoli byl tento masochistický rituál pokřivený, vycházel z upřímné víry, že extrémní sebepoškozování může odčinit hříchy a porazit tak mor. Jinde v Evropě lidé neobviňovali Boha ze svého neštěstí, ale zaměřovali se na okrajové menšinové skupiny.
.