Elisabeth Kübler-Rossová, Virginia Farm, 1987
Elisabeth Kübler-Rossová, M.D. (8. července 1926 – 24. srpna 2004) byla psychiatrička švýcarského původu, průkopnice studia blízkosti smrti a autorka přelomové knihy O smrti a umírání (1969), kde poprvé pojednala o tom, co je dnes známo jako model Kübler-Rossové. V tomto díle navrhla dnes již proslulých pět fází zármutku™ jako vzorec přizpůsobení. Těchto pět stadií zármutku je následujících: popření, hněv, smlouvání, deprese a přijetí. Těchto pět stadií bylo od té doby převzato do Kübler-Rossovy křivky změny (The Kübler-Ross Change Curve™) mnoha korporacemi pro školení zaměstnanců v oblasti změn a ztrát. V roce 1970 přednesla na Harvardské univerzitě přednášku The Ingersoll Lectures on Human Immortality na téma On Death and Dying (O smrti a umírání). V 70. a 80. letech 20. století pomáhala iniciovat vznik více než 50 hospiců po celém světě. V roce 1985 iniciovala vznik prvního vězeňského hospice na světě ve Vacaville v Kalifornii. V roce 2007 byla uvedena do Národní ženské síně slávy. Byla nositelkou dvaceti čestných titulů a do července 1982 vyučovala podle svého odhadu 125 000 studentů v kurzech o smrti a umírání na vysokých školách, seminářích, lékařských fakultách, v nemocnicích a sociálních zařízeních. Elisabeth odešla do důchodu v roce 1994 poté, co žhář zapálil její dům. Snažila se založit hospic AIDS pro opuštěné děti. Posledních devět let svého života strávila v Arizoně poblíž svého syna Kennetha Rosse. Během těchto posledních let napsala další čtyři knihy včetně knihy „O zármutku a truchlení“. Zemřela v srpnu 2004 v centru asistovaného života ve Scottsdale v Arizoně. Je autorkou 24 knih ve 41 jazycích. V roce 2005 její syn Ken Ross založil nadaci Elisabeth Kübler-Rossové, která pokračuje v jejím odkazu v tuctu zemí světa.
.