Řeka Jalu

Řeka Jalu, čínsky (pinyin) Yalu Jiang nebo (Wade-Giles romanization) Ya-lü Chiang, korejsky Amnok-kang, řeka severovýchodní Asie, která tvoří severozápadní hranici mezi Severní Koreou a severovýchodní oblastí (Mandžuskem) Číny. Řeka ohraničuje čínské provincie Ťi-lin a Liao-ning. Její délka se odhaduje na přibližně 500 mil (800 km) a odvodňuje území o rozloze přibližně 12 260 km2 (31 750 km2). Řeka pramení v hornatém pohoří Čchang-paj, teče jihozápadním směrem a vlévá se do Korejského zálivu (záliv Žlutého moře). Řeka je důležitým zdrojem vodní energie, využívá se k dopravě (zejména dřeva z bohatých lesů na jejích březích) a poskytuje ryby pro obyvatelstvo žijící v řece.

Kromě toho, že slouží jako politická hranice, představuje řeka Yalu dělící linii mezi čínskou a korejskou kulturou. V zahraničí je obecně známá pod svým čínským názvem Yalu namísto korejského názvu Amnok. Podle starých písemných pramenů je čínský název, který je odvozen ze znaků ya („kachna“) a lu („zelenomodrý“), přirovnáním modrosti vod řeky k zelenomodré barvě určitého druhu domácích kachen, které ji obývají. Řeka Yalu se stala politickou hranicí až na konci korejské dynastie Koryŏ ve 14. století, kdy byla stanovena korejsko-čínská hranice. Řeka sehrála důležitou politickou roli v korejské válce (1950-53).

Jalu pramení v jezeře Tian (v korejštině známé jako jezero Č’ŏn), vodní nádrži neurčité hloubky na vrcholu hory Baitou (Paektu) na čínsko-severokorejské hranici, v nadmořské výšce asi 9 000 stop (2 700 metrů). Vine se směrem na jih až k městu Hyesan v Severní Koreji, a poté se klikatí severozápadním směrem v délce asi 80 mil (130 km) a dosahuje Lin-ťiangu v provincii Ťi-lin, odkud teče jihozápadním směrem v délce 200 mil (320 km), než se vlévá do Korejského zálivu.

S výjimkou malých oblastí čedičové lávy podél nejvýchodnější části toku řeky teče Jalu po prekambrických horninách (starých více než 540 milionů let), než se její rozvodí začne rozlévat a vytvoří její deltu. Po většinu svého toku protéká hlubokými, nádhernými údolími, na jejichž obou březích se zvedají hory vysoké od 1 900 do 3 800 stop (600 až 1 200 metrů) nad mořem. Hlavními přítoky jsou řeky Herchun, Changjin a Tokro ze Severní Koreje a řeka Hun z Číny.

V horní části řeky Jalu až po Lin-ťiang jsou prudké proudy, mnoho vodopádů a potopených skal. Střední část, která sahá až k Ch’osanu (N.Kor.), obsahuje značné nánosy naplavenin, díky nimž je koryto řeky místy tak mělké, že v období sucha znemožňuje průjezd po proudu i dřevěným vorům. Dolní část toku řeky má velmi pomalý proud, v němž jsou nánosy naplavenin ještě větší a tvoří rozsáhlou deltu s mnoha ostrovy. Od poloviny 20. století se zanášení řeky zvýšilo natolik, že zatímco v roce 1910 mohly lodě o výtlaku 1000 tun bez problémů plout proti proudu do přístavu Sinŭiju v N.Kor., nyní se to lodím o výtlaku 500 tun sotva podaří.

Klima podél toku řeky je typicky kontinentální a vyznačuje se chladnými zimami a teplými léty. Během čtyř zimních měsíců (od listopadu do února) je řeka zamrzlá, a tudíž uzavřená pro plavbu. Vzhledem k tomu, že se nachází v pohoří a není daleko od oceánů, spadne v povodí řeky poměrně hodně srážek, z nichž velká část se vyskytuje ve formě dešťových srážek během června, července, srpna a září. Bohaté srážky napájejí bohaté jehličnaté i listnaté lesy. Lesy jsou útočištěm divoké zvěře, včetně divokých prasat, vlků, tygrů, jaguárů, medvědů, lišek a ptáků, jako jsou ptakopyskové a bažanti. V řece se hojně vyskytují kapři a úhoři.

Je pozoruhodné, že ryby ve dvou přítocích Jalu – Herčunu a Čchang-ťinu – jsou podobné rybám v horním toku řeky Amur v Číně, a ne rybám v Jalu. Předpokládá se, že tyto přítoky byly kdysi spojeny s řekou Sungari (Songhua), přítokem Amuru, aby se od ní oddělily a spojily s Jalu, až když při erupci hory Baitou vznikl v období čtvrtohor (během posledních 2,6 milionu let) proud čedičové lávy.

Od té doby, co byl v 16. století do Mandžuska vyhnán kmen zvaný Yojin, je korejská strana řeky obývána pouze Korejci. Severozápadní (čínský) břeh je obýván mandžuskými a chanskými Číňany. Obdělávaná půda podél řeky nepřesahuje 220 000 akrů (89 000 hektarů). Hlavní plodinou pěstovanou podél dolního toku řeky je rýže; dále proti proudu, v hornatém středním a horním toku řeky, se pěstuje kukuřice (kukuřice), proso, sója, ječmen a sladké brambory.

Řeka měří v Hiesanu na šířku asi 460 stop (140 metrů) a do hloubky 3 stopy (1 metr), v Čungkangu je široká 640 až 800 stop (200 až 250 metrů) a hluboká 4,5 stopy (1,4 metru). V Sindojangu, kde se nachází obrovská nádrž vodní elektrárny Sup’ung (Shuifeng), dosahuje šířky 1 280 stop (390 metrů). V ústí je řeka široká 3 míle (5 km) a hluboká 8 stop (2,5 m).

Řeka je důležitá především jako zdroj vodní energie. Největší přehrada na řece se nachází v Sup’ungu v N.Kor., 35 mil (56 km) proti proudu od Sinŭiju. Výška přehrady je 320 stop (100 m) a její délka 2 880 stop (880 m); plocha nádrže je 133 čtverečních mil (345 km2). Její potenciální výrobní kapacita činí přibližně 7 milionů kilowattů a zásobuje elektřinou velkou oblast severní části Severní Koreje a přilehlé oblasti Ťi-linu a Liao-ningu. Její význam pro Čínu, zejména v době vzniku lidové republiky, byl jedním z hlavních důvodů, proč Čína v roce 1950 vstoupila do korejské války, když vojska OSN postupovala na sever k řece Yalu.