Úplný stručný
Obsah kapitoly
Židovské konvertity varoval před odsuzováním a pohanské věřící před pohrdáním jedněmi druhými. (1-13) A pohané napomenuti, aby si dávali pozor na pohoršení při užívání lhostejných věcí. (14-23)
Komentář k Římanům 14,1-6
(Čti Římanům 14,1-6)
Rozdílné názory panovaly i mezi bezprostředními následovníky Krista a jejich učedníky. Ani svatý Pavel se je nesnažil ukončit. Nucený souhlas s nějakým učením nebo dodržování vnějších předpisů bez přesvědčení by bylo pokrytecké a k ničemu. Pokusy o vytvoření absolutní jednoty smýšlení mezi křesťany by byly zbytečné. Křesťanské společenství ať není narušováno slovními spory. Bude dobré, abychom se v pokušení pohrdat svými bratry a obviňovat je ptali sami sebe: Copak je Bůh nevlastní, a pokud ano, odvážím se jich zříci? Ať křesťan, který využívá své svobody, nepohrdá svým slabým bratrem jako nevědomým a pověrčivým. Ať svědomitý věřící nehledá vinu na svém bratrovi, protože ho Bůh přijal, aniž by bral ohled na rozdíly v mase. Uzurpujeme si místo Boha, když si takto přisvojujeme soudit myšlenky a úmysly druhých, které jsou mimo náš dohled. Podobně tomu bylo i v případě zachovávání dnů. Ti, kdo věděli, že všechny tyto věci byly Kristovým příchodem zrušeny, si židovských svátků nevšímali. Nestačí však, aby naše svědomí souhlasilo s tím, co děláme; je třeba, aby to bylo potvrzeno Božím slovem. Dávejte si pozor, abyste nejednali proti pochybujícímu svědomí. Všichni máme sklon činit své vlastní názory měřítkem pravdy, považovat za jisté věci, které se jiným zdají být pochybné. Křesťané se tak často navzájem opovrhují nebo odsuzují kvůli pochybným záležitostem, které nemají žádný význam. Vděčná úcta k Bohu, původci a dárci všech našich milostí, je posvěcuje a oslazuje.
Komentář k Římanům 14,7-13
(Čti Římanům 14,7-13)
Ačkoli jsou jedni slabí a druzí silní, přesto se všichni musí shodnout na tom, aby nežili sami pro sebe. Nikdo, kdo se vzdal svého jména pro Krista, nesmí hledat sám sebe; to je proti pravému křesťanství. Úkolem našeho života není líbit se sobě, ale líbit se Bohu. To je pravé křesťanství, které činí Krista vším ve všem. I když mají křesťané různé síly, schopnosti a praxi v menších věcech, přesto jsou všichni Páně; všichni hledají, slouží a schvalují se Kristu. On je Pánem těch, kdo jsou živí, aby jim vládl; těch, kdo jsou mrtví, aby je oživil a vzkřísil. Křesťané by se neměli navzájem odsuzovat ani opovrhovat, protože jak jedni, tak druzí musí brzy skládat účty. Věřící ohled na soud velkého dne by umlčel ukvapené soudy. Každý ať zkoumá své vlastní srdce a život; kdo je přísný v posuzování a pokořování sebe sama, nebude mít sklon soudit a pohrdat svým bratrem. Musíme si dávat pozor na to, abychom neříkali nebo nedělali věci, které by mohly způsobit klopýtnutí nebo pád druhých. Jedno znamená menší, druhé větší stupeň pohoršení; to, co může být našemu bratru příčinou zármutku nebo viny.
Komentář k Římanům 14,14-18
(Čti Římanům 14,14-18)
Kristus jedná mírně s těmi, kdo mají pravou milost, i když jsou v ní slabí. Uvažuj o záměru Kristovy smrti: také o tom, že přitahování duše k hříchu hrozí její záhubou. Copak se Kristus zapřel pro naše bratry, aby za ně zemřel, a nemáme se pro ně zapřít my, abychom se vyhnuli jakémukoli požitkářství? Neovládaným jazykům nemůžeme bránit v tom, aby mluvily špatně, ale nesmíme jim k tomu dávat žádnou příležitost. V mnoha případech si musíme odepřít to, co můžeme právem dělat, když by naše konání mohlo poškodit naše dobré jméno. O našem dobru se často mluví špatně, protože používáme zákonné věci bezcharakterním a sobeckým způsobem. Protože si vážíme pověsti dobra, které vyznáváme a konáme, snažme se, aby se o něm nemluvilo špatně. Spravedlnost, pokoj a radost jsou slova, která znamenají mnoho. Pokud jde o Boha, naší velkou starostí je předstoupit před něj ospravedlněni Kristovou smrtí a posvěceni Duchem jeho milosti, neboť spravedlivý Pán miluje spravedlnost. Pokud jde o naše bratry, jde o to, abychom s nimi žili v pokoji, lásce a lásce; následujeme pokoj se všemi lidmi. Pokud jde o nás samotné, je to radost v Duchu svatém; ta duchovní radost působená požehnaným Duchem v srdcích věřících, která respektuje Boha jako jejich smířeného Otce a nebe jako jejich očekávaný domov. Jedině úcta ke Kristu při plnění našich povinností je může učinit přijatelnými. Bohu se nejvíce líbí ti, kdo jsou s ním nejspokojenější; a ti nejvíce oplývají pokojem a radostí v Duchu svatém. Jsou schváleni moudrými a dobrými lidmi a na mínění druhých se nemá brát zřetel.
Komentář k Římanům 14,19-23
(Čti Římanům 14,19-23)
Mnozí si přejí pokoj a hlasitě o něm mluví, kteří se neřídí tím, co přispívá k pokoji. Krotkost, pokora, sebezapření a láska přispívají k pokoji. Nemůžeme se navzájem budovat, když se hádáme a soupeříme. Mnozí pro pokrm a nápoj ničí Boží dílo v sobě; nic neničí duši víc než hýčkání a uspokojování těla a naplňování jeho žádostí; tak jsou jiní zraňováni úmyslným pohoršením, které jim je dáváno. Zákonné věci mohou být konány nezákonně, dáváním pohoršení bratřím. To se týká všech lhostejných věcí, jimiž je bratr vtahován do hříchu nebo soužení; nebo jsou oslabovány jeho milosti, útěchy či předsevzetí. Máš víru? Je tím míněno poznání a jasnost, pokud jde o naši křesťanskou svobodu. Užívej si jejího pohodlí, ale neobtěžuj druhé jejím nesprávným užíváním. Nesmíme jednat ani proti pochybujícímu svědomí. Jak vynikající jsou požehnání Kristova království, které nespočívá ve vnějších obřadech a ceremoniích, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém! Jak lepší je služba Bohu než všechny ostatní služby! a ve službě jemu nejsme povoláni žít a umírat sami sobě, ale Kristu, jehož jsme a jemuž máme sloužit.
.