Čtyři absolutna
Když poprvé vstoupíme do místností společenství dvanácti kroků, někteří z nás jsou ohromeni neustálými řečmi o duchovnosti a slově „G“. Zpočátku se nám to může zdát příliš, protože mnozí z nás dlouho sahali k neodvolatelným opatřením, aby získali drogy nebo alkohol, které potřebovali k tomu, aby se udrželi nad vodou.
Ujišťujeme vás, že tyto duchovní zásady mají svůj smysl a nejsou tak složité, jak se někomu zdá. Ve skutečnosti zakladatelé Anonymních alkoholiků založili svůj akční program na několika základních principech, které se používaly v oxfordských skupinách. Těmi několika základními principy myslím čtyři. Čtyři duchovní principy, na kterých vyrostlo a vzkvétalo zotavení ve dvanácti krocích, jsou známé jako čtyři absolutní zásady – a nejsou tak děsivé ani složité, jak by se mohlo zdát.
Absolutní upřímnost
Ačkoli se většina našich závislostí točila kolem lží a manipulace, první a nejzákladnější duchovní zásadou, kterou musíme praktikovat, je upřímnost. Absolutní poctivost znamená položit si otázku: „Je to pravda, nebo lež?“
Otázka poctivosti nebo klamu je černobílá. Když o sobě mluvíme, ať už jde o náš den, naši minulost nebo naše myšlenky, věci, které říkáme, jsou buď pravdivé, nebo lživé. Ačkoli je tento koncept jednoduchý, ti, kteří trpěli závislostí, mohou mít s upřímností potíže. Někdy jsme k sobě neupřímní jen proto, abychom ochránili své ego. Jindy je upřímnost obtížná, protože může znamenat, že budeme vůči druhým zranitelní a zboříme zdi, které jsme si kolem sebe tak vysoko postavili.
Ať už je to jakkoli, upřímnost je prvním krokem na naší cestě k uzdravení. Máme-li skutečně přijmout svou minulost, přítomnost i budoucnost takovou, jaká je, musíme být upřímní sami k sobě. Musíme být upřímní také k ostatním, abychom mohli budovat opravdové vztahy s ostatními lidmi, kteří se zotavují. Pokud se potýkáme s problémy, jediným způsobem, jak překonat své těžkosti, je být upřímný a přijmout pomoc, kterou potřebujeme.
Absolutní čistota
Absolutní čistota není tak černobílá jako absolutní upřímnost, ale to neznamená, že je méně důležitá. Praktikovat čistotu znamená poctivě se podívat na svou morálku dříve, než začneme jednat. Přitom se sami sebe ptáme: „Je to správné, nebo špatné?“
Jednou z nejdůležitějších součástí zotavení je mít podpůrnou skupinu. Když máte podpůrnou skupinu, na kterou se můžete obrátit, než učiníte nějaké důležité rozhodnutí, máte možnost svěřit se ostatním a požádat o radu, zda rozhodnutí, které se chystáte učinit, je správné, nebo ne. Někdy může být správné rozhodnutí obtížné a emočně náročné. Postupem času, jak se zotavujeme, je snazší udělat správnou věc. Opravdu se to stane naší druhou přirozeností.
Nepochybně budeme dělat chyby. Jsme lidé a na cestu střízlivosti se vydáváme všichni společně. Naše chyby jsou však pouhými lekcemi, pokud stojíme na morálně čistých základech.
Absolutní nesobeckost
Když učiníme třetí krok a vyslovíme modlitbu třetího kroku, ve skutečnosti tím žádáme naši vyšší moc, aby z našeho jednání odstranila sobectví a ukázala nám, jak plnit Boží vůli. Zde začíná absolutní nesobeckost, když se sami sebe ptáme: „Jak to ovlivní mé bližní?“
Není žádným tajemstvím, že jsme obvykle dost sobečtí lidé, dokud nás pevně svírají spáry závislosti. Když vystřízlivíme, začneme se učit, že smyslem našeho života může být velmi dobře pomoci dalšímu závislému nebo alkoholikovi vystřízlivět stejně jako my. Pokud neustále myslíme jen na sebe, jen tím snižujeme svou užitečnost pro druhé.
Pokud něco, co se chystám říct, nemá co dát k uzdravení nebo štěstí druhého člověka, nemělo by to být řečeno. Pokud něco, co se chystám udělat, ublíží někomu jinému, nemělo by se to dělat. Při praktikování absolutní nesobeckosti musíme dávat dobrovolně sami sebe, aniž bychom za to něco očekávali. Činnost svobodného dávání je čistá a pomáhat druhému člověku k uzdravení je naším hlavním cílem.
Absolutní láska
Každá ze čtyř absolutních zásad jako by vytvářela základ pro absolutní lásku. Absolutní láska je upřímná, čistá a nesobecká. Je to základ, na kterém začneme žít, jakmile začneme vnímat dary, které nám může přinést zotavení, a to, jak můžeme prospět druhým. Absolutní láska znamená ptát se sami sebe: „Je to ošklivé, nebo je to krásné?“
Nepoctivost je ošklivá, protože je lživá. Dělat špatné věci je ošklivé, protože je to škodlivé. Být sobecký je také ošklivé, protože je to egoistické. Láska je naproti tomu krásná. Láska znamená jednat a nést odpovědnost za vlastní život. Láska znamená napravovat škody z minulosti a měnit způsob, jakým jednáme. Láska znamená oslovit někoho, kdo trpí, a vyměnit si s ním hluboký břišní smích.
Láska je slovo čin a zotavení je o činech. Bez akce jsme odsouzeni k tomu, abychom znovu upadli do kruhu zneužívání drog, strachu a možná i smrti. Pokud jsme se zcela odevzdali skutečnosti, že náš život potřebuje drastickou změnu, začneme hluboce a beze strachu milovat. Absolutní láska nám přináší hojné citové i materiální výhody, pokud ji praktikujeme dostatečně dlouho na to, abychom viděli krásu v každé malé součásti života.
.