Ústní historie písně „Free Bird“

Přibližně padesát let po svém vzniku je píseň „Free Bird“ stále charakteristickou koncertní skladbou jižanské rockové skupiny Lynyrd Skynyrd, jejíž poslední rozlučkové turné skončí v říjnu v Manchesteru ve státě Tennessee. Zakládající členové Ronnie Van Zant a Allen Collins napsali píseň v roce 1970 v Jacksonville na Floridě a zanedlouho se „Free Bird“ a její prodloužené kytarové sólo v závěru stalo jednou z nejznámějších melodií kapely a oblíbenou písní na koncertech.

Po Van Zantově smrti při leteckém neštěstí v roce 1977 získala píseň nový význam. Kytarista Gary Rossington, který havárii přežil, v osmdesátých letech angažoval Ronnieho mladšího bratra Johnnyho Van Zanta, aby pomohl reformovat kapelu a – nakonec – zazpíval slova svého bratra pro tisíce fanoušků.

Mluvili jsme s Johnnym Van Zantem, Rossingtonem a kytaristou Rickeym Medlockem o vzniku a vývoji písně, o tom, proč fanoušci trvají na tom, aby křičeli Free Bird!“ na koncertech a jaké to je hrát ji každý večer naposledy v jiném městě.

Původ

V roce 1964 začala v Jacksonvillu na Floridě jamovat skupina dospívajících přátel včetně zpěváka Ronnieho Van Zanta a kytaristů Garyho Rossingtona a Allena Collinse. Vystřídali několik názvů kapel a nakonec se v žertu přiklonili k Lynyrd Skynyrd v narážce na Leonarda Skinnera, jejich středoškolského učitele tělocviku, který brojil proti tomu, aby chlapci měli dlouhé vlasy. V sedmdesátých letech si kapela získala příznivce a přátelé psali některé z nejpopulárnějších písní Skynyrd, včetně „Free Bird“. Krátce nato se k nim na čas připojil multiinstrumentalista Rickey Medlocke, který hrál na bicí a nahrával.

Gary Rossington: Jednou na zkoušce začal Allen hrát akordy k „Free Bird“ v domě, kde jsme se scházeli po škole a poté, co jsme skončili se školou. Ronnie si vždycky po dvou nebo třech hodinách zkoušení lehl na gauč. Ležel tam, slyšel chyby a říkal: „Pojďme to opravit.“ A tak se stalo. Když někdo z nás dostal dobrý nápad, říkal: „Zahraj to, zahraj to.“ A taky to říkal.

Allen měl ty akordy a hrál je pořád dokola, ale Ronnie si nejdřív myslel, že je tam moc akordových změn, na které se dá napsat text. Tentokrát Ronnie řekl: „Zahraj to ještě jednou.“ A tak se to stalo. Allen hrál akordy, pak jsem je hrál já a Ronnie jen seděl a psal text, milostnou píseň. Jak jsme cestovali po cestách. Ještě jsme to pořádně nedokázali. Hráli jsme všude, kde se dalo. Zpočátku nám to nepřipadalo tak těžké ani nic moc.“

Rickey Medlocke: Ronnie psal texty tak, že jsi z nich svým způsobem vytěžil význam. „Bye bye, baby, it’s been a sweet love,“ pro mě neznamená definitivní sbohem. Znamená to sbohem, dokud se nevrátím.

GR: Začali jsme ji hrát, jen tu pomalou část, v klubech. Pak, po několika setech, Ronnie říkal: „Hrajte ještě chvíli, bolí mě v krku a potřebuju pauzu.“ A tak jsme se rozloučili. Jeden večer jsme hráli o minutu déle, další večer o dvě nebo tři minuty a pak jsme jamovali pět minut nebo déle. Jeden chlápek v jednom klubu v Atlantě řekl: „Mohli byste zahrát tu písničku ‚Firefly‘, která má velký konec? Tu, na kterou si můžeme na konci všichni zatancovat?“

RM: Až když přidali ten konec, tak se „Free Bird“ uvolnila. Píseň se v klubech ujala.

V roce 1972 podepsali Lynyrd Skynyrd smlouvu s MCA Records, která produkovala a v roce 1973 vydala debutové album Lynyrd Skynyrd (vyslovuje se ‚Lĕh-‚nérd ‚Skin-‚nérd). „Free Bird“ byla závěrečnou skladbou druhé strany alba.

RM: Úplně první nahrávku jsme pořídili v Muscle Shoals. Kapela už měla závěr rozpracovaný v době, kdy jsem se k ní připojil. Ukázali mi plnou verzi a myslím, že měla tak sedmnáct minut.“

GR: MCA nám řekla, že nemůžeme vydat celou písničku, protože by ji nikdo nehrál v rádiu. Byla příliš dlouhá. Řekli, ať uděláme pomalou část a odmlčíme se, a my jsme řekli: „Ne, nebudete měnit naši písničku, protože se nám líbí ta závěrečná část.“ A tak jsme se rozhodli, že to uděláme. Udělali jsme plnou verzi, ale MCA si ji mohli udělat, jak chtěli.

„Free Bird“ se svým prodlouženým koncem se pro kapelu stala charakteristickým znakem živých vystoupení po celá sedmdesátá léta.

GR: Během našich koncertů ji Ronnie někomu věnoval. Když Berry a Duane zemřeli po haváriích na motorkách, věnovali jsme jim ji, protože, jak řekl Ronnie, byli to svobodní ptáci. Byli to naši přátelé, měli na nás velký vliv a nám to zlomilo srdce. Říkali jsme: „Tahle píseň je dneska pro ně.“

The Return

20. října 1977, když skupina letěla mezi koncerty v Jižní Karolíně a Louisianě, došlo charterovému letadlu palivo a zřítilo se v mississippském lese, přičemž zahynulo šest cestujících včetně Van Zanta. Collins nehodu přežil s vážnými zraněními. Zemřel v roce 1990. Rossington havárii také přežil a dnes je jediným žijícím původním členem skupiny, který stále vystupuje. V roce 1987 Rossington a ostatní členové z doby před havárií uspořádali reunionové turné a oslovili Johnnyho Van Zanta, v té době sólového umělce, aby se připojil jako zpěvák.

Johnny Van Zant: Nikdy jsem nechtěl být v kapele. Lynyrd Skynyrd měli s mým bratrem pokračovat navždy. Deset let po havárii mě zavolali na schůzku. Vešel jsem do místnosti a tady byli kluci, kteří přežili havárii s mým bratrem. Chtěli, abych s nimi jel na tribute turné.

Van Zant se cítil nesvůj, když na turné zpíval „Free Bird“, dokud Rossington neřekl něco, co změnilo jeho názor.

GR: Po havárii jsme měli jen Ronnieho mikrofon s kloboukem, pustili jsme instrumentálku „Free Bird“ a nechali ji zpívat publikum. Ale věděl jsem, že lidi chtějí tu písničku slyšet. A věděl jsem, že Ronnie ji napsal tak, aby se zpívala.

JVZ: Řekl jsem Garymu: „Ronnie je ten, kdo by to měl zpívat.“ A on mi odpověděl: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Pak jsme na jednom koncertě po „Alabamě“ sešli z pódia a Gary řekl: „Dav zvedá hlasivky a já se tam nevrátím, dokud to nezazpíváš.“ A tak jsem se vrátil. Řekl mi: „Ronnie byl zpěvák a skladatel a tu písničku je třeba zazpívat.“ A já jsem se na to podíval. To mě zasáhlo a od té doby ji zpívám.“

Po Collinsově smrti v roce 1990 se Medlocke, který byl frontmanem skupiny Blackfoot, znovu připojil k Lynyrd Skynyrd na kytaru.

RM: Jak už to tak bývá, Allenův styl a můj styl byly podobné, takže bylo docela dobře dané, že budu hrát Allenovy party. Nejjednodušší na vypracování byla „Free Bird“, protože závěr je poskládaný z částí. Převzal jsem Allenovu základní stopu a docela dobře se jí držel, ale tu a tam jsem ji trochu odlišil. Každý večer je „Free Bird“ trochu jiný. Diváci to nepoznají, ale já ano. Nebyl večer, kdy by nezůstali po skončení celého setu, aby si poslechli „Free Bird.“

Dědictví

Návštěvníci koncertů, kteří křičí „Zahrajte Free Bird!“ – ať už na koncertě Lynyrd Skynyrd, nebo ne – je jen jedním ze způsobů, jakým píseň pronikla do povědomí rockové hudby.

GR: O tom, že lidé na jiných koncertech křičí „Free Bird!“, jsme věděli až poté, co se z toho stala věc, protože během našich koncertů, když jsme zastavili, se ozvalo „Free Bird! Free Bird!“

JVZ: Jednou jsem šel se svou ženou na koncert Cher tady v Jacksonville. Dali jsme si pár koktejlů a vzápětí jsem v publiku křičel „Free Bird!“. „Free Bird!“ na Cher. Manželka mi řekla, abych byl zticha.

GR: Ronnie a Allen se nedožili toho, aby se z toho stala klasika. Nedožili se toho, že „Free Bird“ zná každý a všude. Hraje se na promocích, svatbách a pohřbech a spousta lidí říká, že jsme je s „Free Bird“ dostali na vysokou.

Každý večer se podíváme do publika a vidíte, jak lidé zpívají s Johnnym každý text. Na konci všichni začnou skákat nahoru a dolů a je emotivní sledovat publikum, jak to dělá. Ta píseň vás nechá přemýšlet o vaší lásce nebo o lidech, které jste ztratili.

JVZ: Vzhledem k tomu, že je to naše poslední turné, pokaždé si na pódiu říkám, že je to naposledy, co v tomto městě zpívám „Free Bird“. Dívám se do publika, jsem s kapelou už jednatřicet let a upřímně mi připadá, jako by to bylo jednatřicet vteřin.

Máme velkou obrazovku s fotografiemi všech, kteří v kapele působili, a někdy hraje video, kde ji Ronnie zpívá se mnou. Je to moc fajn. Lidi mi říkali, že když jsem začínal, nebyl jsem tak dobrý jako Ronnie. Nikdy jsem nechtěl být tak dobrý jako můj bratr. Chtěl jsem jen pokračovat v jeho hudbě. Já jsem Johnny, on byl Ronnie, a to mě drželo při životě. Nikdy nezapomeneme na ty, kteří s tím začali.